Vánoce, nebo ne?

Dneska jsem se rozhodla dělat vánoční atmosféru. No a vzhledem k tomu, že jsem měla nakoupené dekorace víceméně v oranžových barvách, vylezla z toho vánoční atmosféra hodně říznutá tou podzimní. Takže bez dlouhých řečí, tady jsou dva věnce, které měly být vánoční a jsou podzimní a na kterých jsem se vyřádila dneska po večeři:

Ham! Burger!

Před časem jsem si chtěla ušetřit práci s vařením, udělat něco teplého s masem a zároveň být za deset minut hotová. Koupila jsem mražené hamburgrové maso, víkedové pečivo (hamburgrové housky), ledový salát, rajčátka a sýr (takový ten toustový zabalený každý kousek zvlášť).


Rozpálila jsem na pánvi olej a opekla mražené mleté maso, tak tři minutky z každé strany. Mezitím jsem rozřízla housky, na spodní namazala lehce kečupu, na horní lehce tatarky. Na spodní housce jsem udělala hnízdečko ledového salátku, na něj hodila opečené maso, plátek sýra, plátek rajčete. Přikrýt vrchní houskou, slisnout a poslední fáze - na 30 vteřin do mikrovlnky.

Výborné šťavnaté burgery a křupavou zeleninkou a rozteklým sýrem v teplé voňavé housce.

Enjoy.

Šly panenky silnicí...

Dnešní oběd nebyl ani rychlý, ani levný. Ale je sváteční den a bylo to hrozně dobré. V mrazáku jsem už nějakou dobu měla vepřové panenky, ale moc se mi do nich nechtělo. Například proto, že byly zmrzlé a taky proto, že jsem vůbec netušila, jak je upravit. A proč jsem to netušila? Protože moje maminka mi dneska po icq důvěrně sdělila, že neví co to přesně vepřová panenka je.

Pomohl kamarád google, panenky jsem rozmrazila a recept se opravdu povedl (přiznávám, že to mohlo být slanější, ale co už). Takže posílám dál:

Potřebujeme: vepřové panenky, brambory (oboje podle počtu porcí), smetanu, cibuli, olej a koření (sůl, pepř, grilovací nebo steak koření, granulovaný česnek, bazalku)


Smícháme všechno koření, rozsypeme na tácek a očištěné panenky v něm oválíme. Na pánvi rozpálíme olej a panenky ze všech stran rychle osmahneme, aby se zatáhly a nepustily šťávu. Mezitím oloupeme brambory, nakrájíme na plátky, cibuli na kostičky a smícháme na dně zapékací misky. Posypeme solí a bazalkou a zalijeme smetanou. Na vrstvu brambor položíme opečené panenky a šoupneme do trouby rozehřáté na 220°C.

Za 80 minut je hotovo a můžeme servírovat. Enjoy!

DOX

Ve středu ráno mě Karin vytáhla na kulturu. Dělá to tak jednou měsíčně a vždycky vybere něco, co stojí za to. Tentokrát to bylo nové Centrum současného umění.

Sraz jsme měly na Vltavské, že na Osadní 34 dojdeme pěšky. Poučení pro příště: jet až na Holešovice. Po dvaceti minutách procházky nechutným podzimním počasím jsme konečně dorazily na místo. A 80 korun za vstupné (studentské) se vyplatilo.

Výstava se jmenuje Vítejte v kapitalismu!, což je název instalace španělského autora jménem José-María Cano. Jeho obří enkaustiky, připomínající novinové výstřižky, jsou burzovní tématikou až mrazivě aktuální a vinou se všemi patry výstavních prostor.

Další projekt, archiv Jiřího Hůly, je dokumentací uměleckých aktivit v českých zemích. A tak jsme si s Karin listovaly katalogy a pozvánkami na výstavy, hledaly jsme své známé a oblíbené umělce, abychom nakonec vyslechly příběh pana Hůly osobně.
Studoval v Olomouci (jako my!) matematiku a tělovýchovu. Brzy ho to ale přestalo bavit, začal se zaobírat filozofií, poezií a uměním vůbec a začal shromažďovat a systematicky třídit Archiv. Za pomoci moderní techniky třídí své sbírky dodnes a pokud byste mu chtěli pomoct, platí 70 korun na hodinu.

Nejvíc nás ohromil Sediment, instalace Mateje Kréna vytvořená z knih. Ta se ale nedá popsat, ta se musí vidět a hlavně zažít! Výstava trvá od 19. 10. do 8. 2. 2009, otevřeno je i v pondělí, tak se někdy vypravte pěšky pět minut z Holešovic, budova Ivana Kroupy i její vnitřnosti stojí určitě za to. Jo a nezapomeňte si s sebou vzít ubrousek na sliny, nebo tlustou peněženku - to abyste si mohli užít obchůdek s designovými vychytávkami zvaný Desigshop.

Balíme!

Už hodně dlouho jsem nepsala nic o vaření. Vařím sice skoro každý den, ale až včerejší večeře inspirovala další post. Tortila. Plněná. Zabalená. Behold!

Vygooglit můžete za pět minut asi pět různých postupů balení a padesát různých náplní tortil. Já mám tři oblíbené a vyzkoušené. Včera večer jsem vzala kuřecí prso, naklepala, osolila, opepřila a opekla na olivovém oleji. Zároveň jsem v malém kastrůlku vyrobila něco jako pokus o lečo: pokrájený pórek, papriky a rajčata jsem na másle podusila. Nakonec jsem přidala lžíci kečupu, lžíci sterilované kukuřice, trochu smetany a pokrájený řízek.

A jak to zabalit? Šup s tortilou na 20 vteřin do mikrovlnky. Potom naplácat směs na horní polovinu, přeložit spodní polovinu směrem nahoru, levý cíp do středu, pravý cíp do středu, spíchnout párátkem a je hotovo.





Z jednoho prsa, dvou paprik a čtyř rajčat byly čtyři porce tortil.
PS.: obrázky jsou jen ilustrativní a vypůjčené

Enjoy.

Není English jako English

Není angličtina jako angličtina, to ví každý. Všichni známe americkou a britskou, od Dr. Becketta máme naposlouchanou skotskou, ve Stargate zaslechneme občas kanadskou. Anglicky se ale mluví na hoodně místech světa, a tak přízvuků a dialektů je nepočítaně. Kdysi jsem se je v hodinách fonetiky učila rozeznávat a přestože mě to bavilo, po pěti letech nemám v hlavě už vůbec nic. Naštěstí na Youtube je úplně všechno. Z toho všeho, z haldy nahrávek všemožných i nemožných akcentů, jsem vybrala dva favority.
První z úlovků je paní jménem Amy Walker. Předvádí celkem 21 anglických přízvuků včetně francouzského nebo českého. Stihne to přesně za 2 minuty 35 vteřin a stojí to za to:


Druhým borcem je victorlinguist, který každému z akcentů věnoval rovnou celé video. Vypráví vždy ten stejný fiktivní příběh, ale pokaždé s jiným přízvukem. Za zmínku stojí především Cockney (nesrozumitelný londýnský), Redneck (americký buran) a Indian (Koothrappali přes kopírák).


Doporučuju všechny, když se nepoučíte, určitě se pobavíte.

Enjoy.

Miluju a maluju

K vánocům jsem dostala stojan. Kolikrát jsem si během svého studia říkala, jak by bylo fajn mít malířský stojan. Nejen kvůli plenéru, ale třeba i na kolejích, abych nemusela napínat papíry na dveře a malovat jen když nikdo nebyl doma.
Po šesti letech, kdy už se mé studium konečně chýlí ke konci, mám svůj vlastní stojan. Je skládací a bydlí ve skříni na chodbě, ale jen co jsem odstátnicovala z výtvarky, dostala jsem paradoxně chuť malovat. Zároveň tomu osud chtěl, že měli v Lidlu plátna napnutá v rámu za pouhých 70 korun. Včera jsem se na to konečně vrhla. Maminka si přála "něco s Prahou", a tak vznikl tenhle obraz.


Začla jsem nebem a když mělo konečně dojít na ta slibovaná pražská panoramata, vůbec se mi do nich nechtělo. Nakonec ale zadání zvítězilo tak jen doufám, že se bude líbit. Mě se líbí a navíc jsem si u něj krásně odpočala. takže moje první tempera na plátně je na světě.

Enjoy.

Utopia

Už dlouhou dobu jsem neměla čas vypiplat si nějaké musicvideo. A ještě delší dobu jsem měla sen udělat nějaké doktorské. Když jsem pak v pátek objevila písničku Utopia od Alanis Morissette, měla jsem jasno. Když slyším písničku, zavřu oči a naskakují scény... Střih byl pak už jen otázkou hodin. Co z toho nakonec vylezlo posuďte sami. Pro ty, co neumí anglicky, jsem doprasila i české titulky. A ty, co jsou ve sledování seriálu Doctor Who pozadu, upozorňuju, že se jedná o konec třetí sezóny, tak si to nevyspoilujte!


Enjoy

Není chlast jako chlast

Na blogování jsem na nějaký čas zanevřela, dokud mě nedávno při práci nezaujala jedna zajímavost. Věc, o kterou bych se ráda podělila. Věc, o které člověk naprosto nepřemýšlí, nebo dokonce ani netuší, že by se v ní mohl skrývat háček.


Ona záludná otázka zní "whiskey" nebo "whisky"? Tedy pro mě k pití ani jedno. Otázka je čistě lexikologická. Psát E, či nepsat E? Pomohla kamarádka Wikinka. Nebudu se proto dlouze rozepisovat, podrobnosti dostudujte sami. V krátkosti: V angličtině dávat pozor, o jaké whisky mluvíme, protože ta ze Skotska, Walesu, Kanady a Japonska je bez E, tedy WHISKY, kdežto ta z Irska a USA je s E, tedy WHISKEY. Na první poslech to jedno písmenko nemá význam, ale významně se obě verze liší v tvoření plurálu: whisky -> whiskies x whiskey -> whiskeys.

Co se týče češtiny, tak Pravidla českého pravopisu (rok 2007, 4. vydání) uznávají dva tvary, a to whisky (r. ž., nesklonný) a viska (r. ž., sklonný). Takže zatímco je Irish whiskey a Scotch whisky, česky je to prostě Irská nebo Skotská viska.

Kromě onoho záludného písmenka bude mezi oběma druhy visek rozdíl i ve způsobu výroby a v neposlední řadě taky v chuti, to si ale budete muset otestovat osobně. Bottoms up!

Dovolená

Ve čtvrtek odjíždím do Jeseníků, do krásné obce Lipová-lázně. Celý měsíc tam budu vychutnávat klid, krásy přírody a užívat lázeňské procedury. Píšu to jednak proto, že možná nebudu moc dostupná na netu a jednak proto, že se vrátím tak odpočatá a zdravá, že mě možná ani nepoznáte ;-)

Už jsem si taky našla na mapě spoustu kešek, takže o zábavu budu mít postaráno.

Teď k vám děti z dálky letí Kačer, úu

I přes obrovské vedro jsme se s johnym vypravili za naší první keškou pár kroků od Teonas. Už od Michelského dvora nám sice byl v patách mudladědek, ale nedali jsme se. Počkali jsme ve stínu a pak rychle zakročili. Za rohem už totiž byly matky s dětmi na výletě. No prostě žůžo dobrodrůžo.


Mimohodem ty šaty, co mám na fotce, jsem si nedávno ušila a kdykoli v nich vyjdu ven, nějakej chlap mi řekne, jak mi to sluší... jenomže je mu většinou padesát až šedesát, takže mimo mojí cílovou skupinu. Když jsem je měla venku poprvé, zastavil mě pán: "to máte ale pěkný šaty, kde jste je koupila?" a pokračoval "to ste šikovná, že ste je ušila... a co máte pod nima?" Radši jsem začla spěchat na autobus, dědku plesnivá!

Tulínci

Spolu s johnym, shakem a fisíkem bydlí u nás na Teonas i dva plyšoví tuleni. Menší Tulínek Tullínek a vetší Tulínek Alapol. A tahle roztomilá zvířátka mi dneska pomohla vyrobit jednoduché roztomilé video, na kterém jsem se učila pracovat s efekty na fotkách. Posuďte sami.

Enjoy

Kometa

Už dlouho mi ležel v hlavě nápad na musicvideo a tak když jsem opět poslouchala Nohavicovu Kometu, vyšetřila jsem dvě hodiny času a tady je výsledek. Je to lehce utahaný a lehce dojímací, ideální před spaním :-)

Enjoy

Cottage Pie

Dnešní dobrůtka je inspirována Anglií. Uvařit maso se zeleninou, na to brambory a všechno zapéct. Nebojte se, žádná rozvařená zelenina ani játra v anglickém stylu se ale konat nebudou.

Potřebujeme: Kučecí nebo vepřové maso (400 g), jednu cibuli, jednu mrkvičku, brambory (jako na přílohu pro čtyři osoby), sýr (200 g), lžíci másla

Maso nakrájíme na nudličky, cibuli na půlkolečka, osolíme a opečeme na pánvi. Zatím si uvaříme/rozvaříme brambory a jednu očištěnou mrkev. Uvařenou mrkvičku pak nakrájíme na kolečka a přidáme k masu s cibulí. Uvařené brambory rozmačkáme vidličkou s trochou másla.
Vezmeme zapékací mísu a na dno dáme směs zeleniny a masa. Navrch přijde vrstva šťouchaných brambor 4-6 cm (uvařte tolik brabor podle toho, jak tlustou vrstvu chcete). Upěchujte vidličkou a posypte strouhaným sýrem. Stačí jen zapéct v troubě, dokud sýr nezhnědne.

Enjoy

Karí po dlouhé době

Já vám hned říkala, že nebudu mít na blog čas. A měla jsem pravdu. Každopádně se teď pokusím polepšit, a to kuřecími kousky na kari a paprice. Není to originální, ale je to strašně dobré.

Na čtyři porce potřebujeme: Čtyři prsa z kuřete (nebo jakékoli jiné maso, např. vepř), lžičku kari, lžičku sladké papriky, lžičku mouky, 250 ml smetánky (12%), sůl, olej


Masíko nakrájíme na nudličky, osolíme, osmahneme na troše oleje, přidáme koření, zaprášíme moukou, zalijeme smetanou. Dosolíme, dokaríme, nebo dopaprikujeme podle chuti. Výsledná omáčka je žlutooranžová a dobře se k ní hodí americké brambory, rýže nebo i těstoviny.

Ajskafé

Asi před dvěma lety se nám s Johnym stalo, že jsme jako obvykle byli ve skluzu s přípravou Gateconu, bylo příšerné vedro a my museli pracovat dlouho do noci. Potřebovali jsme zůstat vzhůru a zároveň se něčím osvěžit. Ani jeden nepijeme klasickou kávu, ale milujeme tu ledovou. A tak se zrodil náš oblíbený recept, který používám dnes a denně... a někdy i několikrát denně.


Do petlahve trychtýřem nasypeme dva pytlíčky vanilkového cukru, pět kávových lžiček rozpustné kávy a dvě lžičky Granka. Dolijeme cca 3/4 l studené vody. Protřepat, nemíchat, vychladit a podávat smíchané s mlíčkem v poměru dva díly kávy a jeden díl mléka.

Má proslulá tuňáková muka,

to je oblíbená rychlovka ze surovin, které jsou doma vždycky.

Potřebujeme: Těstoviny, konzervu tuňáka (kousky, ne drcený), jednu menší cibulku, dvě rajčátka, kečup/protlak, kapku smetánky, bazalku, sůl a olej


Dáme vařit vodu na těstoviny, omáčka bude fakt rychlá. Cibuli nakrájíme na kostičky a osmahneme na oleji v kastrůlku. Přidáme pokrájená rajčata a bazalku, přiklopíme pokličkou a podusíme. Až jsou rajčata na kaši, přidáme ještě kečup a zjemníme smetánkou. Dochutíme solí a nakonec vyklopíme konzervu tuňáka, prohřejeme a podáváme. Už jsem říkala, že je to rychlé?

Špagety s pórkem...

...aneb jídlo, které můj bratr vždycky nesnášel a johny ho miluje. Pórek je vůbec mojí oblíbená zelenina. Nejčastěji skončí jako krémová pórková polévka, nebo jako součást bramboračky. Miluju polívky ;-) Jak ale vařím špagety s pórkem?

Potřebujeme: Špagety, jeden střední pórek, 250 ml 12% smetany, kari, masox, kousek másla, lžíci mouky


Nejdřív dáme vařit vodu na špagety - než se těstoviny dovaří, bude omáčka hotová. Na pánvi si na másle osmahneme pórek nakrájený na tenká kolečka. Lehce posypeme kari. Když je póreček pěkně měkký a začíná hnědnout, tak ho zaprášíme hladkou moukou, zmícháme a zalijeme smetánkou. Vše chvíli povaříme, dochutíme solí a kouskem masoxu, popř. omáčku zředíme mlékem. Měla by mít jemnou nasládlou chuť a na talíři ji můžete ještě posypat strouhaným sýrem.

ps: masožravci můžou ještě před pórkem osmahnout kuřecí nudličky a omáčku pak budou mít sytější

Tortillas!

Ve čtvrtek jsem se tak procházela po Hypernově na Chodově a přemýšlela, co dobrého zase uvařit. Největší starosti mi dělala příloha. To je pořát samé těstoviny, brambory, těstoviny, rýže, těstoviny, chleba... co udělat nového? A zrovna když jsem takhle bezradně stála v oddělení s pečivem, padly mi do oka tortily. Bezva nápad! Doma vymyslím co s nimi. S inspiací mi částečně pomohl recept na zadní straně balení toritil, částečně pak obsah ledničky.


Potřebujeme: (na dvě porce) dvě tortily, jedno kuřecí prso, 150g sýra (např. gouda), dvě rajčata, tři listy ledového salátu, bílý jogurt, dvě lžíce kečupu, jednu lžíci hořčice, sůl, pepř, olej

Jak na to. Prso naklepeme, osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Mezitím si nahrubo nastrouháme do jedné misky sýr a do druhé nakrájíme salát a rajčata. Když je prso hotové, nasekáme ho na malé kousky, v misce smícháme se sýrem a poklademe vždy na půlku tortily. Tu pak přeložíme a na pánvi osmahneme z obou stran cca 15 vteřin do zlatova. Když tortilovou kapsu dáme na talíř, zbyde nám tam spousta místa na salát. Nakrájenou zeleninu jenom přelijeme dresinkem z jogurtu, kečupu a hořčice a můžeme servírovat.

Enjoy

Vejce!

Ne, tohle není další post o vaření. Kéž by. Tohle je můj zoufalý výkřik v první třetině kraslicové sezóny. Moje maminka je velmi akční, a tak kromě toho, že chodí na plný úvazek do práce, má ještě čepicovou a kraslicovou sezónu. Ta čepicová začíná začátkem podzimu (kdy se pletou, šijí a prodávají zimní pokrývky hlavy) a ta v lednu plynule přechází v sezónu vaječnou.
Do velikonoc je potřeba vyrobit cca 1500 kraslic. Z toho polovina připadá na mě. Každý rok se na tu hromadu skořápek vrhám s menším a menším nadšením, které opadá zhruba po první stovce. Proč to přesto každý rok všechno dělám? Protože na tom dělá celá rodina, maminka potřebuje penízky a já jí nemůžu nepomoct. Navíc se to hrozně moc vyplatí. Vejce se vyfoukají zadarmo, barvy, krajky a lepidlo jsou pakatel a ty tisíce hodin práce se nepočítají, to je taky vlastně zadarmo, a proto zbytek je čistý zisk.

A opravdu se ty tisíce vajec každý rok prodají? Samozřejmě! Když k tomu napečeme pár stovek velikonočních perníčků a jdeme si s tím stoupnout na mráz, lidi nám trhají ruce. Tedy většinou. Taky se může stát, že se člověk choulí u vchodu do Prioru a vyvolává "pérníčky, kráslice, véselé vélikonócé" dokud mu od průvanu nezatuhne krční páteř. Pak si sežere pár prášků na bolest hlavy a přísahá, že příští rok už mu to za to nestojí... alespoň já si to vloni říkala. A letos už mám pěknou třístovku za sebou a ošklivou pětistovku před sebou. Proto když mě těsně před velikonoci někdo potká a zeptá se vesele "tak jak se chystáš na pondělí, už máš hotový nějaký vajíčka?" vraždím.

Brokolice

Většina lidí asi po přečtení titulku sborově plivne "fuj". Já osobně brokolici miluju a využívám každou příležitost pro to, abych tyhle "ignoranty" přesvědčila, že jsou na špatné straně barikády. Hrozně totiž záleží jak a s čím se brokolička udělá.

Nejčastěj dělám tři recepty: zapečenou se sýrem, polévku a těstovinový salát s tuňákem. Dneska vás tedy zkusím nalákat salátem, jehož recept jsem našla na obalu těstovin Panzani.

Potřebujeme: 400g těstovin, 400g brokolice, konzervu tuňáka, light majonézu, bílý jogurt, kečup a hořčici

Povaříme v osolené vodě brokolici, scedíme a smícháme s uvařenými těstovinami a tuňákem. Vše spojíme dressingem z majonézy, jogurtu, lžíce hořčice a dvou lžic kečupu. Podáváme ještě teplé.

Enjoy

Pizza delivery for...

Jedním z mých koníčků je (k velké radosti spolubydlících) vaření. Hrozně ráda jím, a tak mě baví i vymýšlet a nakupovat dobroty na vaření. Na druhou stranu u žádné činnosti nevydržím déle než hodinu, a tak i u plotny jsem většinou za 30 minut hotová. A většinou se to dá i jíst.

Moje maminka i moje babička mají úhledný kroužkový pořadač a v něm ručně, strojově i počítačově psané recepty řazené podle abecedy a opatlané zbytky omáček, krémů, polívek a těsta na vánoční cukroví. Vždycky pro mě měly své kouzlo byly až rituálně spojené s kuchyní a vařením vůbec. Své recepty jsem měla až dotěď pouze v hlavě - a z ní se mi čím dál víc věcí vytrácí. Proto si je odteď budu svědomitě zapisovat a třídit tady, pěkně na veřejnosti.

Takže recept číslo jedna: Pizza

Přestože máme na Teonas pořát v pohotovosti mraženou Kaufland pizzu a jsme častými zákazníky roznosu z pizzerie West, nejraděj mám tu vlastnoručně zadělanou a upečenou podle vlastního osvědčeného receptu. Inspirována tak diskuzí v klubu Vaření na Lapiduchu, nemůžu se nepodělit.

Potřebujeme: 1 kg hladké mouky, 1 kostičku droždí, 600 ml vlažné vody, kávovou lžičku soli, velkou zadělávací mísu

Do mísy nasypu všechnu mouku, přidám sůl, rozdělaný kvásek a nakonec vodu. Míchám dokud není těsto jedna velká homogenní hrouda. Pak přykryju utěrkou a nechám kynout. Po pěti hodinách rozdělím těsto na čtyři úhledné bochánky a nechám kynout další hodinu.

Těsto je základ. Když bochánky hezky vykynou, roztáhnu je v ruce na požadovanou tloušťku a velikost a na plechu potom obložím podle chuti. Mezi nejoblíbenější u nás doma patří:

Sýrová: rajčatová omáčka, eidam, niva, oregano
Obyčejná: rajčatová omáčka, mozzarella, bazalka
Tuňáková: rajčatová omáčka, eidam, cibule, tuňák, oregano
Šunková: rajčatová omáčka, eidam, šunka, oregano

Troubu rozpálit naplno a péct 6 - 8 minut na oba peky.

Enjoy

Ewicka blogiskuje

Nechci! Nepotřebuju! Nebudu mít blog!
Trhněte si nohou! K čemu? Co bych tam psala? Je mi snad třináct? Frell! Že ho má Jarmom? Ty taky? A Padmé? A fisí? Že budu poslední na celé Teonas? Možná by se o tom dalo uvažovat... když o tom tak přemýšlím... Ne! Možná ano... Ne! Ano?

Ukecali jste mě. Nejdřív na pivo a pak hned na tenhle blog. Že to ale dalo práci.

Třeba mě napadne i o čem psát, teda kromě vaření, praní, uklízení a spodního prádla spolubydlících :-)

Enjoy