Restaurace FAMA nedaleko Lazarské vypadá zvenku pěkně. Zevnitř ještě lépe. Dokonce tak dobře, že jsem se bála podívat na ceny jídla. Velice mě potěšila i nabídka, která myslela na nás vegetariány nejen šopákem a smažákem. Rizoto s cizrnou a čočkou, mmm, Ratatouille, kuskus se špenátem a rajčaty... v přílohách dokonce brokolice, kukuřičný klas... už to skoro vypadalo, že tohle nebude další z mnoha restauračních zklamání. Ale jak říká teta Kateřina: "Nechval dne před večeří."
Kamarád (vegetarián) si objednal Ratatouille, ale místo bagetky chtěl za přílohu šťouchané brambory s cibulkou a hříbky. Po pěti minutách se číšník vrátil, jestli doopravdy tu bagetku nechce. Nechtěl. Zeptal se ještě jednou. Nechtěl. Když jste alergičtí na pšenici, tak to není takový. Pak se přišli zeptat znovu, jestli chce všechno na jeden talíř. Řekl, že ano. Pak přišli ještě jednou, jestli chci opravdu jen samotný kuskus, nebo i s něčím. Následovala krátká výměna názorů na téma "Objednala jsem si kuskus se špenátem "Ne, neobjednala" "Ano, objednala" "Ne, neobjednala". Měla jsem na to čtyři svědky, a tak pan číšních chtě nechtě zaběhl do kuchyně a objednávku změnil. Dostala jsem ho až všichni ostatní dojedli.
Nejdřív ale přinesli Ratatouille (vysloveno "ratauil") na obrovském talíři. Na dalším talíři hříbky a na dalším šťouchané brambory. Výborné šťouchané brambory se slaninou. Se spoustou slaniny. Když už jsem měla tahový hlad, že bych snědla i ty brambory, přišel konečně kuskus. Pan číšník byl celý večer nemastný neslaný, skoro až nepříjemný. Můj kuskus byl také nemastný, ale slaný byl až hanba.
Jediným pozitivem celého večera tak zůstalo výborné víno, které naštěstí nebylo tak kyselé, jako obličej obsluhy a díky kterému jsme skoro přestali vnímat tři kola série Michael Jackson - Hotel California - Michael Jackson. Suma sumárum, 40 minut čekání v naprosto prázdné (ok, možná v jiné části, v jiné místnosti nekdo byl, v nekuřácké ani noha) restauraci na slaný kuskus se špenátem za 142 Kč. Přemýšlela jsem, kolik tak dát dýško a večer tak zakončila pěkná scénka:
Číšník: 212
Já beze slova podávám číšníkovi 400
Číšník: Takže?
Já: Takže 212.
Číšník mi vrací stokorunu a osmdesát osm v dvou, peti a desetikorunách
Tak kdy zase někam vyrazíme?
