Arkham Horror

Z jiných světů a dimenzí prosakují branami do městečka Arkham chapadla, zombíci, upíři a jiné temné potvory. Skupina dobrodruhů se snaží posbírat dostatek stop a pozavírat všechny brány z jiných světů, než bude pozdě.

Arkham Horror je už poměrně stará kooperačka (rok vydání 2005) vycházející ze světa H.P. Lovecrafta (The Call of Cthulhu). Pokud se jí učíte z pravidel a od píky, oceníte, že jsou sice dlouhá, ale celkem logicky psaná a pochopitelná. Taky pomůže, když už se trochu v Arkhamu orientujete, např. ze hry Elder Sign, kterou jsem popisovala poměrně nedávno.

Hra má pěknou grafiku a krásné popisy událostí a karet. Bohužel má odhadem milion malinkatých "butonků" a milion minibalíčků kartiček, takže u prvních pár her máte zmatek ve všem. Ani velký stůl vám není dost velký. Jakmile se ale trochu "rozkoukáte", svět Arkhamu vás prostě dostane.

Považuju se za celkem slušného hráče a co se kooperaček týče, potřebuju výzvu. Základní Arkham bez rozšíření je ale spíš oddechovka, kterou poměrně hladce vyhrajete ve dvou, třech, čtyřech i pěti hráčích. Co ale hru opravdu okoření, je rozšíření Dunwich Horror. Previdla se moc nezkomplikují a kartiček a butonků taky tolik nepřibude, ale vyhrát už rozhodně není lehké.

BoardGame Geek

Robo Rally

Už to budou skoro tři roky, kdy jsem uprostřed prázdnin zavítala poprvé na Kokonek. Kromě toho, že ten den naprosto změnil můj život, jsem se taky naučila pár nových deskovek. Kromě Pandemicu a vláčků (Ticket to Ride) to byla právě Robo Rally. Přestože mě hra bavila, už jsem ji pak nikdy nehrála... až před pár týdny.

Tentokrát nejde výjimečně o kooperačku. Naopak. Robotí závody jsou kruté, se ztrátami na životech se počítá a při programování nikdo nezná bratra. Přestože si se svým robůtkem naplánujete hladkou trasu přes všechna stanoviště, ještě před prvním pohybem do vás může někdo vrazit, vystřelit, zablokovat vám cestu nebo dokonce přeprogramovat trasu. Vy se tak nečekaně ocitnete čelem proti zdi, zadkem na běžícím pásu, nebo dokonce v díře mimo herní plán.

Nejvíc legrace si užijete ve více hráčích (3-5). Pokud si např. při řízení občas pletete levou a pravou, buďte si jistí, že robot většinou pojede úplně jinam, než kam jste ho poslali, ať nad programem přemýšlíte minutu, nebo deset.

Robo Rally poprvé vyšla v roce 1994, ale vypadá to, že se dá koupit i dnes. Rozhodně doporučuju v kombinaci s trochou alkoholu, trochou škodolibosti a velkou dávkou humoru!

BoardGame Geek

Star Trek Deck Building Game

Na kartičkové hry moc nejsem. Kdysi jsem sbírala a hrála Stargate kartičky, ale nakupování, kombinování, stavění balíků, to mě nějak nebralo. Plus nejsem zrovna největší fanda Star Treku, takže mi většina jmen naprosto nic neříká. I přesto jsem se odhodlala si Star Trek Deck Building zahrát a musím přiznat, je to docela zábava.

Hra je vhodná pro 2 - 5 hráčů a může být kooperační i kompetitivní. Můžete buď plnit mise, sbírat body a válčit s ostatními hráči, nebo se spojit proti společnému nepříteli - Borgům. Mě osobně víc zaujala kooperační varianta, protože je svižnější, všichni hrají v jednu chvíli a člověk se nemusí tolik bát, že udělá na začátku nějakou blbost, kvůli které pak bude zbytek hry outsiderem.

Bohužel pravidla jsou napsaná velmi vágně. Tvůrci počítali s tím, že kdo zná hry podobného typu, sám si mechanismy domyslí. Kdo nezná, má prostě smůlu. Cokoli konkrétního v nich dohledat je nadlidský úkol a prvních pár her je hodně dlouhých, hodně zmatených a hodně "munchkin". Když si ale princip trochu osaháte a se spoluhráči se dohodnete "odtěď budem tuhle situaci řešit tak a tak", je to už jiný kafčo.

Tak jako tak si budete muset na Star Trek vyhradit dvě až tři hodinky času, ale s přibývajícími herními zkušenostmi si je budete čím dál víc užívat. Grafika je moc pěkná, síly vyvážené a rozšíření samostatně hratelné. Doporučuju ale spíš ST nadšencům a znalcům, není to žádná rodinná oddychovka. Je potřeba plánovat, počítat, přemýšlet. Ale je to zábava!

BoardGame Geek

Jak nedostat infarkt!

Je česká hra z roku 2011. Má velmi vtipně a jednoduše napsaná pravidla, princip pochopíte za pět minut a jedna hra většinou netrvá víc, než půl hodiny. Určitě dobře hratelné s dětmi ale i s nějakou tou sklenkou alkoholu v krvi. Dobrá zpráva pro milovníky rozšíření k hrám - Infarkt má rozšíření built-in:-)

Jak přežít v konzumní společnosti?

Každé kolo se každému z hráčů přihodí nějaká nepříjemná událost - rozbije se lednice, pohádáte se v práci, přijede na návštěvu tchýně nabo nedej bože celá rodinka. Zbytek kola se pak snažíte nějak si napravit podlomené zdraví (tlak, cholesterol, cukr, deprese, rakovina...) a zároveň přivést ostatní hráče k infarktu. Chodíte do práce (přidává peníze, ale i depresi), nakupujete v supermarketu, pořádáte párty. Občas skočíte do posilovny a občas do lékárny. Pokaždé umřete na něco jiného, ale pokažždé u toho užijete spoustu zábavy. Samozřejně trocha RPG vítána!

Rozhodně doporučuju!

Zatrolenky

Elder Sign

Nedávno jsem oslavila 29. narozeniny. A když slavíte v čajovně plné deskovkářů, je docela velká šance, že dostanete deskovku. Letos jsem tedy dostala i nový počítač, ze kterého tento post píšu a těhotenské tričko s ultrazvukem vetřelce, které mám na sobě, ale Elder Sign byl určitě největším překvapením a zatím vypadá, že nebude jen zahálet v bedně.

Supvise, supvise, další kooperačka!

Příběh Elder Signu se odehrává v muzeu, kde parta dobrodruhů sbírá stopy, pátrá v archivech a provádí rituály, aby zabránila příchodu potvor z jiných světů. Při každé hře si vybíráte z množství různých postav a losujete i z několika různých nepřátel. Elder Sign je tedy hodně variabilní a pokaždé musíte zvolit trochu jinou taktiku, dávat pozor na jiné věci.


Zahrát si může 1 až 8 hráčů. My jsme zatím zkoušeli 2, 3 a 4 - při všech těchto počtech má hra spád a odehráli jsme vždy za dobu něco pod hodinu. Hráči navíc smí používat většinu schopností a předmětů pouze ve svém tahu, takže není třeba se stoprocentně soustředit na každého spoluhráče a kombinovat několik tahů dopředu. Možná i proto, že největší roli hraje hod kostkami a výsledek je tedy vždy nejistý.

Princip hry a pravidla jsou poměrně jednoduše k pochopení, obrázky jsou krásně říznuté steampunkem a popisky na kartách, lokacích i monstrech jsou temné a strašidelné. Prolomí se podlaha a objeví se masa chapadel, v jiné místnosti překvapíte potvoru, která si pochutnává na zbytcích mrtvoly vašeho kolegy a z ničeho nic se otevře vstup do další dimenze... no prostě žůžo dobrodrůžo!


Mezi drobnější chybky patří např. nejasná přiložená pravidla (vysvětlená, pozměněná a doledatelná až ve FAQ na netu). Dalším nedostatkem je podobně jako v Conquestu absence neprůhledného pytlíku, ze kterého je třeba losovat monstra. Ale na DODO hry (Dodělej Doma) už jsem zvyklá a krabice je dostatečně prostorná, takže bude stačit filc, bavlnka a jehla a problem solved!

BoardGame Geek

The Red Dragon Inn

Fantasy hrdinové z různých koutů všech možných světů se po skončení svých dobrodružství vždycky vydají posedět do hospody U Červeného draka. Vyprávějí si tam historky, zvou se na panáka, hrají hazardní hry a občas se i trochu poškádlí. Jak večer postupuje a šenkýřka nosí další a další rundy, obsah alkoholu v krvi stoupá a neohroženost hrdinů klesá. Vyhrává ten, kdo vydrží i když ostatní jsou už pod stolem.

Drinking game na sucho
Že drinking game bez skutečného alkoholu není žádná sranda? To byste se divili! Pokud umíte trochu anglicky, rychle se vžijete do svých postav a místo prostého hraní karet se například začnete hádat s kouzelníkem, jehož králík vás pokousal a on vám mezitím hbitě odčaroval jeden zlaťák k sobě do kapsy. Než se nadějete, tak vám prsatá Fiona zlomí ruku jen proto, že slyšela, jak si děláte srandu z jejích koužkových bikin. Chcete to spláchnout obyčejným pivkem, ale stačí chvíle nepozornosti a... pijete cloumáka, protože do toho někdo něco nasypal. Hlavně nenápadně. Nezbývá než všem koupit drink a doufat, že to s nimi sekne dřív, než s vámi.

Jak se to hraje?
Velice jednoduchá a rychlá karetní hra pro max. čtyři hráče. Nalížete karty, zahrajete jednu akční, která někomu u stolu zvýší opilost nebo sníží odolnost, koupíte někomu drink a sami si jeden dáte (můžu to být špinavá voda v kýblu, elfské víno, pivo, odvar z dračích koulí nebo třeba kafčo). A hraje další hrdina. A tak pořát dokola, dokud vám nedojdou zlatky nebo se na vašem počítadle neprotnou opilost a odolnost. Ve hře jsou různé postavy, každá s jinými kartami = jinými schopnostmi. V hospodě se tak schází různé složení hrdinů a můžete hrát za kteréhokoli z nich.


Doporučuju. A ač jsem to nezkoušela, myslím, že v kombinaci se skutečným alkoholem může být ještě zajímavější.

Boardgame Geek

Dorn

Baví vás kooperačky, ale někdy byste kolegům raději zaškodili? Vadí vám prvek náhody v podobě milionu hodů kostkou? Máte rádi zombíky a polonahé Elfky? Pak se vám bude Výprava za Bránu Osudu určitě líbit. Není složitý, není dlouhý a přestože bojujete proti mumiím, zombíkům či upírům, je i velmi vtipný.


Dorn je česká fantasy hra pro 2 - 6 hráčů. Do čajovny už jí nějakou dobu Mája nosí a dokonce s námi v Pekle k deskovkám jednou zasedl i jeden z jejích tvůrců. Proč jsme ji ale nikdy nehráli? Netuším, ale rozhodně jsme o dost přicházeli. Teď si to vynahrazujeme:-)

Jak se to hraje?
Jeden hráč představuje temného pána, který sedí ve svém sídle, sbírá krev hrdinů, provádí temné rituály, spawnuje potvory na herní plán a všelijak komplikuje heronům život. Oproti tomu partička pěti neohrožených (Never split the party!) potřebuje nasbírat tři artefakty, otevřít s nimi cestu k temnému pánovi a společnými silami ho kuchnout. To by bylo celkem snadné, nebýt právě krys, hermanů, kostlivců-píchačů, medůz, mumií a jiných potvor, které se po plánu pohybují velmi rychle a rodí se ve dne v noci (v noci víc). V lepším případě je hrdinové rozsekají a vylevelují. V horším (Never split the party!) jeden po druhém potupně zahynou v bažinách, v labyrintu, nebo prostě v některé z chodeb.

Dorn má pěknou placatou skladnou krabici, pěknou grafiku a vtipné popisky na kartách. Pokud hrdinové nezařvou extrémně brzo (Never split the party!), trvá jedna hra něco málo přes hodinu. Pokud hraje méně než šest hráčů, ovládá pak jeden člověk více postav hrdinů a nejste tak znevýhodněni v jakémkoli počtu. Všechny potřebné komponenty jsou included a člověk si tak narozdíl od Ghost Stories nebo Conquestu nemusí nic dovyrábět doma sám.
Rozhodně doporučuju!


dorn.cz

ps: Never split the party!

Conquest of Planet Earth

Tak už to vypadalo, že se nadosmrti zaseknu na každodenním hraní Ghost Stories a Yggdrasilu a na blog se už vykašlu. Naštěstí přišly Vánoce a Sokarovi bylo potřeba pod stromeček vybrat pořádnou deskovku a myslím, že se fakt povedla.

Banda emzáků dobývá Zemi

Překvapí někoho, že je to kooperačka? Asi už ani ne:-)V Pandemiku vědci zachraňují planetu, v Red November zase opravujete ruskou ponorku, v Ostrově lovíte drahocenné artefakty a v SOC bráníte Camelot. Tady je to přesně naopak. Vámi ovládané létající talířky plné potvor se snaží ovládnout planetu. Pomáhají vám v tom roboti, různý "space stuff" jako např. Brainsucking Device a když náhodou zjistíte, že i tak jste na pozemské tanky krátcí, zachrání vás oblíbená věta "We come in peace!"... works every time:-)

Pozemšťané se snaží co jim síly stačí. Vystřelují nukleární hlavice, vymýšlejí nové technologie a strategie a vy tak musíte máknout a dobýt Zemi dřív, než ti humáči vykoumají kanón, kterým umí talířky sestřelit z orbity.

Nádherné obrázky, pěkné komponeny, úžasně vtipné komentáře na kartách a dokonce soundtrack, který si můžete během hraní pustit!

Ideálně hra pro čtyři hráče, dá se hrát i nekooperativně proti sobě (nevyzkoušeno), kooperativní verze má dvě úrovně obtížnosti a sami si ji můžete všelijak ztížit po domluvě ještě více. V základu ale není těžká, člověk hodně hází kostkama a nemusí přemýšlet a koumat tři kola dopředu. Jediná chybka v plánu vám conquest taky nezkazí. Rozhodně doporučuju jako vtipnou oddechovku a těším se, až si ji ještě víc obehraju.


PS: Pro pohodlné hraní je fajn doplnit o pár komponentů "udělej si sám": Počítadlo terror pointů, vrecko (pytlík) na resistence tokeny, cca 10 malých uzavíratelných igelitových pytlíků na skladování buttonů v bedně (pokud si nechcete při každém vybalení hrát na Popelku) a nakonec ještě 4 kostky v barvách hráčů jako počítadla tahů.

Homepage hry
Boardgame Geek
Videopřehled