I like videos! So do I!

Pokaždé, když dětičky ve škole učím souhlasit pomocí "So do I" "Neither do I" atd., najde se nějaký chytrák, co zaručeně ví, že "to voni vůbec nepoužívaj". Zaručeně mluvil s Amíkem nebo viděl spoustu filmů a NIKDY to NIKDE NIKDO nepoužíval. Tak proč se to jako učíme? Taková zbytečná blbost.

Nedalo mi to a projela jsem pár seriálů, co jsem měla po ruce. Nasbírala jsem pár krátkých příkladů a slepila do videjka. Američani i Britové, vědátoři i blondýny, Ferengové i emzáci z planety Omicron Persei 8 - všichni to používají.
I told you so! I told you so! I told you so!

Polívčička

Tak po dlouhé vařící pauze zase jedna moje oblíbená lahůdka. Jarmom to nemusí už ani dál číst. Jedná se o pórkovou polévku. Když se jednou za čas koupí pórek velikosti sloní nohy, není nic jednoduššího než ho celý nakrájet na kolečna a mít ho tak připravený v mrazáku k okamžitému po(u)žití.

Co potřebujeme: jeden menší pórek, dva střední brambory, lžíci hladké mouky, trocu kari, kostičku zeleninového bujónu, 100 ml smetany, kousek másla a sůl.


Pórek nakrájíme na tenká kolečka. Na dně kastrůlku rozpustíme máslo, pórek na něm lehce osmahneme a přidáme špetku kari. Zaprášíme moukou, zamícháme a zalijeme vodou (nejlépe vroucí z rychlovarné konvice). Přidáme kostku bujónu a na malé kostičky nakrájené brambory (pěkné klidně i se slupkou). Necháme vařit cca 10 minut, než brambory změknou. Pak dochutíme solí, zjemníme smetanou a můžeme podávat. Výborně chutná posypaná strouhaným sýrem a servírovaná s opečeným toustem.

Enjoy

Je to Hlína!

Jsem už čtvrtý týden nemocná, sedím doma na posteli a už se nudím natolik, že jsem se rozhodla napsat na blog. A o čem? Celý minulý půlrok jsem chodila do kurzů keramiky. Na vysoké v Olomouci jsem sice absolvovala tři semestry keramického ateliéru, nicméně když člověk vyrábí na známky a na počet kusů, není to ten pravý požitek. Takže jsem se v říjnu rozhodla, zaplatila a navštěvovala kurzy ve školičce U Sv. Michala - v krásném prostředí romantické staré Prahy v jedné z malých uliček nedaleko Národní.

Jak tak člověk hněte rukama hlínu, pěkně si uvolní stres... a ještě něco užitečného vyrobí. Můj první výrobek byl zároveň mým zatím nejlepším keramickým počinem. Váza, ve které mám momentálně růže, je vyrobená technikou válečků, zvenku začerněná burelem zatřeným do štěrbin, uvnitř vylitá hnědočervenou glazurou. Překvapivě neprotéká a docela zajímavě vypadá. Až se uzdravím, dojdu si ještě pro vypálený stojánek na tužky a odkládátko na čajové pytlíky (to už potřebuju jako sůl). Možná se potom dočkáte dalšího postu:-)