Respite aneb špek druhý

from sth (form.) oddech , úleva od čeho, (krátkodobý) odklad , dočasná úleva

To jsme takhle hráli Red November, otáčeli karty, četli Oxygen pumps down!, Fire spreads!, Missile countdown! a Respite. Při poslední ze jmenovaných karet jsme si vždy oddechli, protože má v popisku Nothing happens. Logicky, podle vzoru despite, inspite jsme četli /RISPAIT/. Jaké bylo potom moje překvapení, když jsem po roce ponorkové praxe hrála s rodilými mluvčími, Angličany i Američany. Když jsme narazili na spásnou kartu RESPITE, jen se pousmáli nad mojí výslovností. Nedalo mi to a výslovně jsem se dožadovala potvrzení, že se to doopravdy nedá číst /RISPAIT/. jakže se to čte? /RESPIT/? To si ze mě děláte srandu? Nedělali, měli překvapivě pravdu.


A jakpak se to prý přihodilo?
Jedna z teorií říká, že tohle slovíčko pochází ze starofrancouzského "respit" které se četlo /RESPI/ ... no a Angličani si tam pak přidali na konec to E do psané podoby... možná aby si dokázali, že se to T na konci čte... Samozřejmě to starofrancouzské zas pochází z latinského respectus, což znanemá ohlédnout se, pozastavit se. Některé prameny udávají, že se to stalo začátkem 13. století, jiné že v druhé polovině.

Pokud si slovíčko vyhledáte ve slovnících, některé vám nabídnou dokonce i variantu /RESPAIT/. Já osobně se už po zkušenosti držím zuby nehty RESPITu, i když mi to jde přes pusu ještě pořát hooodně těžko.

Starcraft

Hráli jste někdy Starcraft na počítači? Já ho poprvé viděla až ve velmi pokročilém věku, dost mě bavil a dost mi nešel. Nestíhala jsem rychle klikat myší, ani sledovat víc základen najednou a než si moji chudáčdi Terrani postavili kasárna, tlupa Zergů odvedle je prostě ukousala. Když to náhodou přežili a začlo se jim dařit... hmmm... větu "not enough minerals" jsem slyšela tolikrát, že se mi o ní i zdálo.

Ovšem deskovka, kterou vypiplal opět pan Konieczka, to je jiný kafčo. Místo počítače vám sice vaše nedostatky hlásí protihráči, ale jinak je hra, aspoň pro mě, klidnější, strategičtější, kooperačnější. Pravidla se sice dlouho vysvětlují, ale ve své podstatě jsou nakonec dost jednoduchá. Ano, složitější je naplánovat si tahy, promyslet si strategii, spočítat si zdroje. Přestože jedna hra může trvat třeba pět šest hodin, nezamotá se, nezkomplikuje se, nenudí. A jelikož je udělaná hodně věrně své předloze, netrvá vám týden, než se vyznáte v názvech jednotek a vlastnostech budov.

A herní komponenty? Mmmmmmmmm, to se musí vidět. Krabice je sice velká jako kráva a i při přebalení na cesty je to patnáct větších igelitových pytlíčků... ale stojí to za to. Takže až budete mít přebytečných pár hodin času, určitě doporučuju.

Boardgame Geek
Krásné stručné vydeovysvětlení herního principu

Munchkin

Munchkin (mnohdy psáno českou transkripcí jako mančkin) je hráč, který hraje hru původně nesoutěživou hru na hrdiny agresivně soutěživým způsobem. Munchkin se během hry snaží získat co největší sílu, zabít co nejvíce příšer, získat co nejvíce kořisti bez ohledu na následky této činnosti vzhledem k hraní rolí, logice příběhu, fér hře, logice obecně a nebo zábavě ostatních hráčů. Pojem je používán téměř bez výjimky negativně a často jsou takto označování „powergameři“ (viz powergaming) a obecně méně vyspělí hráči. (Teta Wiki)

Rozkopnout dveře, zmasakrovat příšeru, shrábnout poklad a vypadnout. Někdy to zvládnete sami, někdy vám "nezištně" pomůže přítel, někdy musíte spoluhráče ke spolupráci donutit. Příšerou může být kytka v květináči, squidzilla i plyšový medvídek. Když se vám ji nepodaří zabít, berete nohy na ramena a kostku do ruky a když se pak nepodaří ani utéct... bad stuff! Co může být "bad stuff"? Musíte celé kolo mluvit pištivým hlasem, změní se vaše pohlaví, přijdete o oblečení, nebo třeba... umřete.

Cílem hry je co nejrychleji dosáhnout levelu 10 jakýmikoli prostředky. Jednoho spoluhráče oberete o zbraně, druhého bodnete do zad a na třetího pošlete kletbu a jen doufáte, že vyhrajete dřív, než vám to stihnou oplatit.


Tuhle kartičkovou hru od Steva Jacksona jsem nikdy nehrála v češtině a nikdy jsem ani nehrála Dungeons & Dragons, které paroduje. Kartiček je sice spousta a pravidel je ještě víc, ale základní princip je jednoduchý, hra je rychlá, zábavná a pokaždé jiná. Vyhrát se mi podařilo sice jen jednou a to omylem, ale srandy kopec jsem si užila vždycky, nemluvě o slovní zásobě, kterou si chca nechca při každém hraní rozšíříte. A ilustrace od Johna Kovalice? Ty jsou prostě ultimátní!

Vřele doporučuju podávat s pivem.

Boargame Geek

Svord je lepší vípon než dedžr

V Chotěboři, v kádéčku, v patře v čajovně jsem narazila při rozhovoru s Indym na oblíbené téma anglické výslovnosti.

Vzpomněla jsem si tak na své oblíbené čajovnové vtípky na téma: "když má váš čeriktr svord, má mnohem větší strendž". Jo, mladá generace s pasivní slovní zásobou z her je nevyčerpatelným zrdojem humoru.

Ale jak se má v té výslovnosti člověk vyznat, když si ti angličani sami v tom neumí udělat pořádek? Tak jsem se rozhodla si vypsat pár největších špeků a omylů, které se snažím sama sebe přeučit a proto s nimi ráda poučuju ostatní.

"Can you shew me any English woman who speaks English as it should be spoken? Only foreigners who have been taught to speak it speak it well."

--Nepommuck, Pygmalion, Act III


Špek první: Scone

Mňamka podávaná s čajem, mlékem, cukrem, clotted cream a marmoškou v úžasném celku zvaném Cream Tea. Logicky, na první pohled /SKOUN/... chyba lávky, v anglických Tea Rooms vám zásadně nabídnou domácí, plain nebo rozinkový /SKON/.
Njn, tenhle chyták vznikl prý tak, že na začátku 16. století si to zkrátili z holandského schoonbrot = bílé jemné pečivo.

A špek druhý zvaný ponorkový rozmáznu zase příště:-)