Ticket to Ride!

Tahle hra (2 - 5 hráčů) z roku 2004 nasbírala spoustu ocenění a myslím si, že právem. Mám ráda hry, které mají velmi jednoduchá základní pravidla, tahy jednotlivých hráčů probíhají rychle a vítězsví záleží o něco víc na taktice, než na náhodě. A přesně takový je Ticket to Ride.

Na začátku hry dostanete "destinace" - kartičky, které vám říkají, která města máte železnicí propojit a kolik za to dostanete bodů. Pak se jen zorientujete v mapě, nasbíráte si karty potřebné barvy a můžete stavět vláčky. Čím víc destinací dostavíte, čím delší tratě postavíte, čím méně tratí si pronajmete, čím více vagonků využijete, tím více máte bodů.


Ticket to Ride má několik oficiálních rozšíření a obrovské množství fanovských map, existuje i jako počítačová hra a dá se hrát dokonce i online. Nejsem sice vláčkomil jako Sheldon, ale tuhle hru prostě miluju!

Boardgame Geek

ps: Jedno tematické videjko

Shadow Hunters

Název hry nenápadně napovídá. Jde o bitvu Shadowů a Hunterů. Mezitím pobíhá pár zmatených civilistů a zakopává o mrtvoly.

Krásná japonská kreslená víceméně karetní hra, ve které se Shadows snaží zabít Huntery, Hunteři Shadowy a Neutrální civilisti mají každý svůj cíl (win condition). Daniel (ne Jackson) se snaží umřít jako první (nebo žeby?), prsatá malá holčička (njn, Japonci) se snaží přežít až do konce hry, Fuka má sexy uniformu a injekční stříkačku...

Hrajete sice v týmech, ale podobně jako v Bangu vůbec nevíte, kdo je s vámi a kdo proti vám. Zpočátku tak nenápadně zjišťujete, oťukáváte a když konečně víte... může začít krvavá řež. Pak proti sobě třeba stojí vlkodlak s motorovou pilou a polonahá zrzka se sekáčkem na maso. Honí se po lese, hřbitově i kostele, až je nakonec oba pokropí upír z kulometu. Vysaje jim krev a okrade jejich mrtvoly.

Hra má jen jeden nevelký "board" a několik balíčků kartiček a dá se dokoupit i malinkaté rozšířeníčko. Je pěkně nakreslená, je skladná, rychle rozložitelná a odehratelná během půl hodinky. Ideální počet hráčů je 6-8.


Jedinou nevýhodou je barevná nedomyšlenost/nedotaženost. Titěrné bílé písmo na černém pozadí nebyl úplně nejlepší nápad. Titěrné červené písmo na černém pozadí už neprečtete vůbec, o světlonce žluté na bílé ani nemluvím. "Figurky" barevně tak úplně neodpovídají barvám hráčů, takže červená vypadá jako oranžova, oranžová jako žlutá a růžová je prostě fialová. V chabém osvětlení čajovny je to prostě peklo rozeznat:-) Když si ale na tyhle detaily zvyknete a hru si trochu ohrajete, je to jen malá vada na kráse. Vřele doporučuji.

Boardgame Geek

Battlestar Galactica Board Game

Lidé se snaží doskákat co nejrychleji na Kobol a nepřijít při tom o žádný ze zdrojů, nenechat si rozstřílet Galacticu a nenechat se odpravit centurionem na palubě. Cyloni oproti tomu chtějí letět pomalu, zdroje krouhat, Galacticu rozbíjet a toustry naloďovat.

Podobně jako při hře Bang! nevíte, kdo je s vámi a nevíte, kdo je proti vám. Stejně jako v seriálu se vám může stát, že hrajete půl hry jako čistokrevný člověk, cedíte krev ve viperu, zavíráte cylony, snažíte se při každé krizi pomoct a najdnou oops! rozdají se znovu karty a vy zjistíte, že jste cylon. Snažíte se tvářit před ostatními nenápadně, lžete, někdy i naoko pomáháte... když vás ale zavřou do brigu, raději spácháte sebevraždu, proberete se na resurrection ship a společně s novými kolegy pojistíte zkázu celého lidstva.

BSG Board Game krásně používá schopnosti/neschopnosti jednotlivých postav, takže velmi lehce sklouznete k RPG a hra tak nabývá nový rozměr. Roslinová vykřikuje, že má rakovinu, Saul je v lihu a třesou se mu ruce, Zarek pracuje tajně a nechce být s nikým ve stejné místnosti, Starbuck má sice problémy s disciplínou, ale hrozně ráda se prohání vesmírem a sestřeluje nebohé raidery atd.



"Batlstáru" jsem za posledních pár měsíců hrála víc, než jakoukoli jinou hru. Cca při padesáté hře jsme přestali počítat skóre humáči:cycloni, ale do té doby se lidem podařilo doskákat na Kobol asi jen patnáckrát.

Vesmír se nejdřív zakřivil a potom rozpadl na dvě části, na víc než měsíc se ztratil jeden z raptorů, v sektoru před Galacticou je prodřená díra a dokreslená pastelkou, skill kartičky jsou už nečitelné a krabice drží pohromadě jen díky kilu lepicí pásky. Přesto se při hraní ani dnes nenudím, přesto se dostáváme do ještě nevyzkoušených situací, přesto má hra ještě pořát co nabídnout.

Space Hulk: Death Angel

Včera večer jsem se naučila novou deskovku, a protože se mi to poslední dobou stává dost často, rozhodla jsem se, že každý týden napíšu krátce o některé z deskovek, které hrávám.

"Karetní společenská hra z prostředí Warhammeru 40K. Každý z hráčů si vybere team svých mariňáků a může začít boj proti masívní armádě odporných tyranidů. Hra probíhá v jednotlivých tazích, které jsou dále rozděleny do několika fází, kde hráči mohou hrát své akční karty. Hraní této hry je velmi jednoduché a zabere Vám jen málo času."

Na to, že hru vymyslel Corey Konieczka (StarCraft, BSG), je opravdu v základu celkem jednoduchá. Pokud se prokoušete celkem tučným popisem pravidel, podaří se vám rozeznat barvy jednotlivých karet a osaháte si princip rozkládání místností a swarmů, jste prakticky za vodou.

Přestože mě varovali, že hra není samičí, tzn. že se nic nebuduje, nic nekupuje, nic nevyjednává a jen se různí emzáci navzájem kostí, rozhodla jsem se to prubnout. Nelitovala jsem:

Hra je dostatečně variabilní, aby i při stejném počtu hráčů byla pokaždé trochu jiná. Je kooperační, takže nečekáte půl hodiny na svůj tah, ale kombinujete a plánujete a pomáháte si vzájemně se všemi hráči. Je dostatečně těžká na to, aby vás nenechala vyhrát a přestože dříve či později zařvou skoro všichni, užijete u toho spoustu zábavy. Další nespornou výhodou je rychlost hraní - umírání se netáhne hodiny, ale spíš minuty. Potěší i velikost krabice, kterou vezmete kamkoli ssebou (kartičky se vejdou do krabičky, která se vejde do krabice BSG Boardgame:-).


All in all, o Warhammeru 40K jako takovém nevím naprosto nic (kromě jednoho rande na slepo, kde týpek asi hodinu mlel o figurkách a pravidlech), ale hru Space Hulk: Death Angel můžu vřele doporučit. Už teď se těším, až si zase večer pomocí mariňáků vyvraždím pár genestealerů, než se přispawnou, flanknou a moji drazí bratři spraví "puf"!

Videopřehled "O co jde"
Tom Vasel reviews Space Hulk: Death Angel, the card game.
Hras