Back to the Future: The Card Game

Nejdřív jsem hrála Battlestar Galactica kartičky, pak jsem teprve viděla seriál. Nejřív jsem hrála ve startrekovém divadle, teprve potom jsem viděla většinu Star Treku. A nejdřív jsem se naučila hrát Back to the Future!, než jsem ve svých třiceti letech poprvé viděla filmy.

Tahle karetní hra není v žádném případě kooperační. Naopak. Každý z hráčů má své tajné ID a snaží se změnit časovou linii tak, aby právě on přežil. Většinou to znamená, že nepřežijí ostatní.

A tak sbíráte vybavení, snažíte se zprovoznit stroj času nebo si aspoň nějaký stopnout, jezdíte do minulosti i budoucnosti a když konečně vypadá timeline podle vašich představ je ještě potřeba zajet do roku 1955 a odvynalézt flux capacitor. Pak si teprve můžete oddechnout... přežili jste!

Jednoduchá a jasná pravidla, přehledné karty, rychlý spád a pokud znáte legendární trilogii tak i spousta humoru. Je to v podstatě předělávka hry Chrononauti, ale je o dost přehlednější a zábavnější. Rozhodně doporučuju.

BoardGame Geek
Skvělé video od autora hry

Záchranáři

Fire! Fire! Help me!

Hoří dům plný lidí, zvířátek a chemikálií. Každou chvíli může bouchunout a zřítit se. Jedinou nadějí je parta záchanářů, která nejen hasí požár, ale také vyvádí zraněné a vynáší nebezpečné látky. Stihnou všechno včas?

Další moc pěkná kooperačka, která má celkem jednoduchuá a srozumitelná pravidla, ale není lehce vyhratelná. Na rozdíl třeba od Pandemicu nemusíte dlouze přemýšlet a plánovat hodně kol dopředu. Na rozdíl třeba od BSG nebo Arkhamu není potřeba žádná znalost "reálií" abyste si hru naplno užili. Je kompletně přeložená do češtiny a pěkně graficky řešená.

České videopředstavení hry popisuje Záchranáře jako špičku mezi kooperativními hrami. Mám Záchranáře ráda, ale osobně si myslím, že do špiček má hodně daleko. I přesto doporučuju, protože je rozhodně napínavá, akční, zábavná a rychlá. A kdo by nechtěl být aspoň na chvíli hrdinným hasičem?

Arkham Horror

Z jiných světů a dimenzí prosakují branami do městečka Arkham chapadla, zombíci, upíři a jiné temné potvory. Skupina dobrodruhů se snaží posbírat dostatek stop a pozavírat všechny brány z jiných světů, než bude pozdě.

Arkham Horror je už poměrně stará kooperačka (rok vydání 2005) vycházející ze světa H.P. Lovecrafta (The Call of Cthulhu). Pokud se jí učíte z pravidel a od píky, oceníte, že jsou sice dlouhá, ale celkem logicky psaná a pochopitelná. Taky pomůže, když už se trochu v Arkhamu orientujete, např. ze hry Elder Sign, kterou jsem popisovala poměrně nedávno.

Hra má pěknou grafiku a krásné popisy událostí a karet. Bohužel má odhadem milion malinkatých "butonků" a milion minibalíčků kartiček, takže u prvních pár her máte zmatek ve všem. Ani velký stůl vám není dost velký. Jakmile se ale trochu "rozkoukáte", svět Arkhamu vás prostě dostane.

Považuju se za celkem slušného hráče a co se kooperaček týče, potřebuju výzvu. Základní Arkham bez rozšíření je ale spíš oddechovka, kterou poměrně hladce vyhrajete ve dvou, třech, čtyřech i pěti hráčích. Co ale hru opravdu okoření, je rozšíření Dunwich Horror. Previdla se moc nezkomplikují a kartiček a butonků taky tolik nepřibude, ale vyhrát už rozhodně není lehké.

BoardGame Geek

Robo Rally

Už to budou skoro tři roky, kdy jsem uprostřed prázdnin zavítala poprvé na Kokonek. Kromě toho, že ten den naprosto změnil můj život, jsem se taky naučila pár nových deskovek. Kromě Pandemicu a vláčků (Ticket to Ride) to byla právě Robo Rally. Přestože mě hra bavila, už jsem ji pak nikdy nehrála... až před pár týdny.

Tentokrát nejde výjimečně o kooperačku. Naopak. Robotí závody jsou kruté, se ztrátami na životech se počítá a při programování nikdo nezná bratra. Přestože si se svým robůtkem naplánujete hladkou trasu přes všechna stanoviště, ještě před prvním pohybem do vás může někdo vrazit, vystřelit, zablokovat vám cestu nebo dokonce přeprogramovat trasu. Vy se tak nečekaně ocitnete čelem proti zdi, zadkem na běžícím pásu, nebo dokonce v díře mimo herní plán.

Nejvíc legrace si užijete ve více hráčích (3-5). Pokud si např. při řízení občas pletete levou a pravou, buďte si jistí, že robot většinou pojede úplně jinam, než kam jste ho poslali, ať nad programem přemýšlíte minutu, nebo deset.

Robo Rally poprvé vyšla v roce 1994, ale vypadá to, že se dá koupit i dnes. Rozhodně doporučuju v kombinaci s trochou alkoholu, trochou škodolibosti a velkou dávkou humoru!

BoardGame Geek

Star Trek Deck Building Game

Na kartičkové hry moc nejsem. Kdysi jsem sbírala a hrála Stargate kartičky, ale nakupování, kombinování, stavění balíků, to mě nějak nebralo. Plus nejsem zrovna největší fanda Star Treku, takže mi většina jmen naprosto nic neříká. I přesto jsem se odhodlala si Star Trek Deck Building zahrát a musím přiznat, je to docela zábava.

Hra je vhodná pro 2 - 5 hráčů a může být kooperační i kompetitivní. Můžete buď plnit mise, sbírat body a válčit s ostatními hráči, nebo se spojit proti společnému nepříteli - Borgům. Mě osobně víc zaujala kooperační varianta, protože je svižnější, všichni hrají v jednu chvíli a člověk se nemusí tolik bát, že udělá na začátku nějakou blbost, kvůli které pak bude zbytek hry outsiderem.

Bohužel pravidla jsou napsaná velmi vágně. Tvůrci počítali s tím, že kdo zná hry podobného typu, sám si mechanismy domyslí. Kdo nezná, má prostě smůlu. Cokoli konkrétního v nich dohledat je nadlidský úkol a prvních pár her je hodně dlouhých, hodně zmatených a hodně "munchkin". Když si ale princip trochu osaháte a se spoluhráči se dohodnete "odtěď budem tuhle situaci řešit tak a tak", je to už jiný kafčo.

Tak jako tak si budete muset na Star Trek vyhradit dvě až tři hodinky času, ale s přibývajícími herními zkušenostmi si je budete čím dál víc užívat. Grafika je moc pěkná, síly vyvážené a rozšíření samostatně hratelné. Doporučuju ale spíš ST nadšencům a znalcům, není to žádná rodinná oddychovka. Je potřeba plánovat, počítat, přemýšlet. Ale je to zábava!

BoardGame Geek

Jak nedostat infarkt!

Je česká hra z roku 2011. Má velmi vtipně a jednoduše napsaná pravidla, princip pochopíte za pět minut a jedna hra většinou netrvá víc, než půl hodiny. Určitě dobře hratelné s dětmi ale i s nějakou tou sklenkou alkoholu v krvi. Dobrá zpráva pro milovníky rozšíření k hrám - Infarkt má rozšíření built-in:-)

Jak přežít v konzumní společnosti?

Každé kolo se každému z hráčů přihodí nějaká nepříjemná událost - rozbije se lednice, pohádáte se v práci, přijede na návštěvu tchýně nabo nedej bože celá rodinka. Zbytek kola se pak snažíte nějak si napravit podlomené zdraví (tlak, cholesterol, cukr, deprese, rakovina...) a zároveň přivést ostatní hráče k infarktu. Chodíte do práce (přidává peníze, ale i depresi), nakupujete v supermarketu, pořádáte párty. Občas skočíte do posilovny a občas do lékárny. Pokaždé umřete na něco jiného, ale pokažždé u toho užijete spoustu zábavy. Samozřejně trocha RPG vítána!

Rozhodně doporučuju!

Zatrolenky

Elder Sign

Nedávno jsem oslavila 29. narozeniny. A když slavíte v čajovně plné deskovkářů, je docela velká šance, že dostanete deskovku. Letos jsem tedy dostala i nový počítač, ze kterého tento post píšu a těhotenské tričko s ultrazvukem vetřelce, které mám na sobě, ale Elder Sign byl určitě největším překvapením a zatím vypadá, že nebude jen zahálet v bedně.

Supvise, supvise, další kooperačka!

Příběh Elder Signu se odehrává v muzeu, kde parta dobrodruhů sbírá stopy, pátrá v archivech a provádí rituály, aby zabránila příchodu potvor z jiných světů. Při každé hře si vybíráte z množství různých postav a losujete i z několika různých nepřátel. Elder Sign je tedy hodně variabilní a pokaždé musíte zvolit trochu jinou taktiku, dávat pozor na jiné věci.


Zahrát si může 1 až 8 hráčů. My jsme zatím zkoušeli 2, 3 a 4 - při všech těchto počtech má hra spád a odehráli jsme vždy za dobu něco pod hodinu. Hráči navíc smí používat většinu schopností a předmětů pouze ve svém tahu, takže není třeba se stoprocentně soustředit na každého spoluhráče a kombinovat několik tahů dopředu. Možná i proto, že největší roli hraje hod kostkami a výsledek je tedy vždy nejistý.

Princip hry a pravidla jsou poměrně jednoduše k pochopení, obrázky jsou krásně říznuté steampunkem a popisky na kartách, lokacích i monstrech jsou temné a strašidelné. Prolomí se podlaha a objeví se masa chapadel, v jiné místnosti překvapíte potvoru, která si pochutnává na zbytcích mrtvoly vašeho kolegy a z ničeho nic se otevře vstup do další dimenze... no prostě žůžo dobrodrůžo!


Mezi drobnější chybky patří např. nejasná přiložená pravidla (vysvětlená, pozměněná a doledatelná až ve FAQ na netu). Dalším nedostatkem je podobně jako v Conquestu absence neprůhledného pytlíku, ze kterého je třeba losovat monstra. Ale na DODO hry (Dodělej Doma) už jsem zvyklá a krabice je dostatečně prostorná, takže bude stačit filc, bavlnka a jehla a problem solved!

BoardGame Geek