Shadows over Camelot

Asi nepřekvapí, že další komentovanou hrou bude opět kooperačka. Jsem na ně poslední dobou nějak zatížená, prostě mě baví ten týmový duch "všichni proti hře" a přestože mají hodně podobný princip, mají pokaždé úplně jiný průběh a úplně jinou obtížnost.

V Shadows over Camelot, jak název napovídá, hrajete za rytíře kulatého stolu, kteří plní různé "questy" a brání Kamelot. Vytahují Excalibur, hledají Svatý grál, odrážejí útoky Piktů a Sasů a za pomoci Merlina překonávají nástrahy Morgany.

Hra může být úplně kooperační, nebo si ji můžete zpestřit přidáním zrádce. Má poměrně jednoduchá pravidla a není tak náročná, jako třeba Pandemic, Yggdrasil nebo Ghost Stories. Prostě pohodová deskovka, kterou máte docela šanci vyhrát i bez hodinového přemýšlení a plánování deseti tahů dopředu :-)



Boardgame Geek

Yggdrasil

Yggdrasil je v severské mytologii světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Znázorňuje osu světa - axis mundi. Wiki

V téhle kooperačce hrajete za partu severských bohů, kteří se snaží zastavit nepřátele Asgardu dřív, než se dostanou Odinovi do ložnice. Thor, Heimdall, Freya a ostatní můžou při tomhle boji využít devět lokací. Můžou požádat o pomoc Elfy, nechat si od Trpaslíků vyrobit zbraně, poslat Valkýry hledat duše Vikingů do podsvětí, bojovat s Ice Gianty a získat tak magickou runu, vyjednávat s Vanirem, vyhnat Fire Gianty z Midgardu, zachránit Vikingy, získat pomoc od dalšího boha a pak konečně bojovat s nepřátely Asgardu!

Hra na normální úrovni nepatří k těm nejtěžším - Pandemic, Ponorka nebo Ghost Stories jsou určitě těžší. Můžete si ale sami pomalu zvyšovat level posilováním nepřátel, přitížit si nějakým tím Ragnarokem... a nakonec si i z Yggdrasilu udělat pořádnou challenge! Moc pěkně malovaný board, desítky butonků, látková "vrecká podsvetia", dokonce igelitové pytlíčky a gumičky přímo od výrobce. Musím rozhodně doporučit.


PS: Pokud jste někdy viděli Stargate, určitě si při hraní vzpomenete na staré dobré šedivé prdelky. A pokud jste někdy byli na conu, určitě si nemůžete nevzpomenout na Tar-aru a její vyčerpávající přednášky o severské mytologii:-)

Nepřátelé Asgardu:

Boardgame Geek
Videopravidla

Ghost Stories

Tak na tuhle deskovku jsme měli spadeno už od začátku letošního roku. Známí, co chodí do čajovny občas hrát k vedlejšímu stolu Gallacticu nebo Starcraft, nám ji doporučili jako epesní kooperačku. Pak náhodou měl Sokar koncem března narozeniny, a o dárku tak nebylo pochyb. Bohužel se tehdy nedala na poslední chvíli sehnat vůbec nikde. Možná to bylo nakonec dobře, že jsem ji nesehnala, protože právě díky tomu mi v Hrasu doporučili Shadow Hunters a Space Hulka, které jsme si hodně oblíbili. Nicméně na Ghost Stories jsme si brousit zuby nepřestali a koncem července jsme se konečně dočkali.

O co v nich vlastně jde? Čtyři taoističtí mniši (čtyři spoluhráči) chrání vesnici před všemožnými duchy, kteří straší nebohé obyvatele a chtějí najít popel strašného Wu-Fenga, aby povstal z mrtvých. Proti těmto duchům bojují mniši pomocí mocných taoistických zbraní - misky lepivé rýže, vonných tyčinek, penízků a zrcátek. V podstatě jde o to přežít a uchránit vesnici tak dlouho, než se objeví inkarnace Wu-Fenga. Když se podaří rychle zabít i toho, je vyhráno.

Hra má několik různých obtížností. Na základní (Initiation) jde s trochou štěstí a velkým úsilým občas vyhrát. Úroveň Normal je pro nás zatím velká výzva. Existuje ještě mód Nightmare a dokonce mód Hell, u kterého je poznámka "Approved by Wu-Feng himself!". Doufám, že než se k těmhle úrovním propracujeme, nebudou Ghost Stories ošoplstané a nečitelné jako Battlestar Gallactica.


Boardy a figurky jsou moc pěkné a do krabice krásně skladné. Jedinou nedomyšlenou věcí je nevyřešený náhodný výběr barev hráčů a náhodný výběr jejich schopností. Naštěstí nic, co by nevyřešil papír, pastelky a šikovné ručičky:-) Existuje i několik rozšíření a několik vtipných inkarnací Wu-Fenga, jako třeba Chuck No-Rice, ale myslím, že ještě tak pár měsíců budeme mít co dělat se základní verzí a normální obtížností! No nic, tak já jdu radši studovat strategii.

Boardgame Geek

Respite aneb špek druhý

from sth (form.) oddech , úleva od čeho, (krátkodobý) odklad , dočasná úleva

To jsme takhle hráli Red November, otáčeli karty, četli Oxygen pumps down!, Fire spreads!, Missile countdown! a Respite. Při poslední ze jmenovaných karet jsme si vždy oddechli, protože má v popisku Nothing happens. Logicky, podle vzoru despite, inspite jsme četli /RISPAIT/. Jaké bylo potom moje překvapení, když jsem po roce ponorkové praxe hrála s rodilými mluvčími, Angličany i Američany. Když jsme narazili na spásnou kartu RESPITE, jen se pousmáli nad mojí výslovností. Nedalo mi to a výslovně jsem se dožadovala potvrzení, že se to doopravdy nedá číst /RISPAIT/. jakže se to čte? /RESPIT/? To si ze mě děláte srandu? Nedělali, měli překvapivě pravdu.


A jakpak se to prý přihodilo?
Jedna z teorií říká, že tohle slovíčko pochází ze starofrancouzského "respit" které se četlo /RESPI/ ... no a Angličani si tam pak přidali na konec to E do psané podoby... možná aby si dokázali, že se to T na konci čte... Samozřejmě to starofrancouzské zas pochází z latinského respectus, což znanemá ohlédnout se, pozastavit se. Některé prameny udávají, že se to stalo začátkem 13. století, jiné že v druhé polovině.

Pokud si slovíčko vyhledáte ve slovnících, některé vám nabídnou dokonce i variantu /RESPAIT/. Já osobně se už po zkušenosti držím zuby nehty RESPITu, i když mi to jde přes pusu ještě pořát hooodně těžko.

Starcraft

Hráli jste někdy Starcraft na počítači? Já ho poprvé viděla až ve velmi pokročilém věku, dost mě bavil a dost mi nešel. Nestíhala jsem rychle klikat myší, ani sledovat víc základen najednou a než si moji chudáčdi Terrani postavili kasárna, tlupa Zergů odvedle je prostě ukousala. Když to náhodou přežili a začlo se jim dařit... hmmm... větu "not enough minerals" jsem slyšela tolikrát, že se mi o ní i zdálo.

Ovšem deskovka, kterou vypiplal opět pan Konieczka, to je jiný kafčo. Místo počítače vám sice vaše nedostatky hlásí protihráči, ale jinak je hra, aspoň pro mě, klidnější, strategičtější, kooperačnější. Pravidla se sice dlouho vysvětlují, ale ve své podstatě jsou nakonec dost jednoduchá. Ano, složitější je naplánovat si tahy, promyslet si strategii, spočítat si zdroje. Přestože jedna hra může trvat třeba pět šest hodin, nezamotá se, nezkomplikuje se, nenudí. A jelikož je udělaná hodně věrně své předloze, netrvá vám týden, než se vyznáte v názvech jednotek a vlastnostech budov.

A herní komponenty? Mmmmmmmmm, to se musí vidět. Krabice je sice velká jako kráva a i při přebalení na cesty je to patnáct větších igelitových pytlíčků... ale stojí to za to. Takže až budete mít přebytečných pár hodin času, určitě doporučuju.

Boardgame Geek
Krásné stručné vydeovysvětlení herního principu

Munchkin

Munchkin (mnohdy psáno českou transkripcí jako mančkin) je hráč, který hraje hru původně nesoutěživou hru na hrdiny agresivně soutěživým způsobem. Munchkin se během hry snaží získat co největší sílu, zabít co nejvíce příšer, získat co nejvíce kořisti bez ohledu na následky této činnosti vzhledem k hraní rolí, logice příběhu, fér hře, logice obecně a nebo zábavě ostatních hráčů. Pojem je používán téměř bez výjimky negativně a často jsou takto označování „powergameři“ (viz powergaming) a obecně méně vyspělí hráči. (Teta Wiki)

Rozkopnout dveře, zmasakrovat příšeru, shrábnout poklad a vypadnout. Někdy to zvládnete sami, někdy vám "nezištně" pomůže přítel, někdy musíte spoluhráče ke spolupráci donutit. Příšerou může být kytka v květináči, squidzilla i plyšový medvídek. Když se vám ji nepodaří zabít, berete nohy na ramena a kostku do ruky a když se pak nepodaří ani utéct... bad stuff! Co může být "bad stuff"? Musíte celé kolo mluvit pištivým hlasem, změní se vaše pohlaví, přijdete o oblečení, nebo třeba... umřete.

Cílem hry je co nejrychleji dosáhnout levelu 10 jakýmikoli prostředky. Jednoho spoluhráče oberete o zbraně, druhého bodnete do zad a na třetího pošlete kletbu a jen doufáte, že vyhrajete dřív, než vám to stihnou oplatit.


Tuhle kartičkovou hru od Steva Jacksona jsem nikdy nehrála v češtině a nikdy jsem ani nehrála Dungeons & Dragons, které paroduje. Kartiček je sice spousta a pravidel je ještě víc, ale základní princip je jednoduchý, hra je rychlá, zábavná a pokaždé jiná. Vyhrát se mi podařilo sice jen jednou a to omylem, ale srandy kopec jsem si užila vždycky, nemluvě o slovní zásobě, kterou si chca nechca při každém hraní rozšíříte. A ilustrace od Johna Kovalice? Ty jsou prostě ultimátní!

Vřele doporučuju podávat s pivem.

Boargame Geek

Svord je lepší vípon než dedžr

V Chotěboři, v kádéčku, v patře v čajovně jsem narazila při rozhovoru s Indym na oblíbené téma anglické výslovnosti.

Vzpomněla jsem si tak na své oblíbené čajovnové vtípky na téma: "když má váš čeriktr svord, má mnohem větší strendž". Jo, mladá generace s pasivní slovní zásobou z her je nevyčerpatelným zrdojem humoru.

Ale jak se má v té výslovnosti člověk vyznat, když si ti angličani sami v tom neumí udělat pořádek? Tak jsem se rozhodla si vypsat pár největších špeků a omylů, které se snažím sama sebe přeučit a proto s nimi ráda poučuju ostatní.

"Can you shew me any English woman who speaks English as it should be spoken? Only foreigners who have been taught to speak it speak it well."

--Nepommuck, Pygmalion, Act III


Špek první: Scone

Mňamka podávaná s čajem, mlékem, cukrem, clotted cream a marmoškou v úžasném celku zvaném Cream Tea. Logicky, na první pohled /SKOUN/... chyba lávky, v anglických Tea Rooms vám zásadně nabídnou domácí, plain nebo rozinkový /SKON/.
Njn, tenhle chyták vznikl prý tak, že na začátku 16. století si to zkrátili z holandského schoonbrot = bílé jemné pečivo.

A špek druhý zvaný ponorkový rozmáznu zase příště:-)

Můj letošní příspěvek FF...

...aneb pořady a projekty, které letos připravuju. Přehled hlavně pro mě, jelikož si nejsem schopná zapamatovat kdy, kde a co!

Archivní tajemství Pátek 1.7., 16:00
Nejvtipnější a nejšílenější scénky a počiny za celou historii Gatecon. Od reklam z roku 2004, přes Superbránu, Supervrata i Hypervrata, trailery, inta, outra, behind the scenes i bloopery, dabingy vážné i nevážné, materiálů je na hodiny a hodiny...

Udělejte si hvězdnou fotku! Sobota 2.7., 11:00
Stejně jako vloni si může kdokoli donést foťák, půjčit si SG kostým a nechat se "vyblejsknout" před bránou.

Hodina goa'uldštiny Neděle 3.7., 11:00
Podvacáté a pořát to diváky nepřestalo bavit... alespoň doufám!

SGCA HRA Neděle 3.7., 14:00
Bojovka s příběhem, který je plný záludných úkolů z nejrůznějších oblastí. Výzva pro týmy i jednotlivce. Hlavně ale pro organizátory... bude to maso.

Turnaj vedoucích linií Neděle 3.7., 20:00
Bohužel "inteligentně" v primetime Gateconu, takže pravděpodobně beze mě, i když možná...:-(

Dobytí Kobolu (Deštivé drama) Pondělí 4.7., 20:00
Co vznikne zkřížením Cimrmana a Battlestar Galacticy? Minimální rekvizity, minimální příprava, maximální nasazení a snad i maximální komedie:-)

Švestkový Worf Středa 6.7., 14:00
Klingonská opera, jejíž premiéra na StarConu měla celkem úspěch, tak uvidíme jak dopadne repríza.

Infantilní kvízování Sobota 9.7., 11:00
Oblíbený program Infantilconu, soutěž v hláškách z večerníčků a postavách Disney seriálů, prostě ze všeho infantolního... o infantilní ceny.

Infantilní diskotéka Sobota 9.7., 23:00
Poslední večer festivalu a poslední můj program... Diskoškaaaaaaaa! Jo, to už nám bude hej, ale následující ráno se probudíme, budeme balit a dopadne poconová únava.

Carcassonne

Nerezavějící klasika, jedna z mých nejoblíbenějších her. V době, kdy jsem studovala vysokou a měla jsem tudíž spoustu volného času, jsem tuhle hru předělávala do prostředí Stargate a herní principy jsem si tak doslova osahala. Carcassonne má pro mě hodně nej:

-> Základní pravidla jsou opravdu jednoduchá
-> Herní komponenty jsou z pěkných materiálů (papír, dřevo, látka)
-> Má spoustu rozšíření, která se dají různě kombinovat
-> Ani ve dvou hráčích není nudná a i v pěti je rychlá


Pokud jste tuhle hru ještě nikdy nehráli, o hodně jste přišli. Losujete si čtverečky, napojujete cestičky a města, obestavujete kláštery a zabíráte si louky. Strategie je pokaždé trošku jiná a když zjistíte co a jak, můžete od začátku do konce taktizovat a plánovat. Někdy vyhrajete zabíráním luk, někdy budováním a někdy kradením měst. Díky tomu, že mám Carcassonne i jako hru na počítači, mám za sebou už stovky a stovky partiček. A stejně si ráda kdykoli zahraju další!



Boardgame Geek

Forbidden Island

Máte rádi Pandemic a Indiana Jonese? Pak je kooperačka ostrov pro vás to pravé! Skupinka archeologů dobrodruhů je vysazena na zapovězeném ostrově. Ten se potápí a potápí, ale je třeba z něj zachránit čtyři důležité artefakty. A tak přebíháte po zbytcích suché země, hledáte, plavete, vylíváte vodu, stavíte pytle s pískem. Času je málo, voda stoupá a helikoptéra nepočká.


Krásná plechová krabička, pěkné komponenty a velmi jednoduchá pravidla. Pokud umíte Pandemic, pochopíte asi za 20 vteřin. Hra je zábavná a rychlá, ale jestli máte rádi výzvy, je až moc snadno vyhratelná a to i na nevyšší úroveň obtížnosti. Možná, že to může být i její výhodou. Nemusíte přemýšlet deset tahů dopředu a sebemnší chybka neznamená hned smrt - můžete být ve větší "pohodě" a prostě si užívat.



Boardgame Geek

Pandemic!

Po světě se šíří antrax, cholera, tyfus a SARS. Každou chvíli se infikují další města, už nehrozí jen epidemie, ale přímo pandemie. Medik, výzkumník, vědec a dispečer sedí ve výzkumné stanici v Atlantě a přemýšlí, co dřív. Vyléčit jedno město? Zachránit raději Evropu, nebo Asii? Začít vynalézat lék? Sdílet informace, nebo stavět další výzkumné stanice na druhém konci světa? Času je málo a nakažených lidí moc. Je potřeba se rychle rozhodovat, neplýtvat akcemi a hlavně - spolupracovat.

Úžasná, rozšířená a oblíbená kooperačka. Je mnoho způsobů, jak ji prohrát, ale jen jeden způsob, jak vyhrát - vynalézt všechny léky. Buď celý svět vyléčíte, nebo třeba chcípnete po deseti minutách... jako děvky.


Sami si na začátku určíte úroveň obtížnosti počtem hrozících epidemií. Čtyři pro začátečníky, pět pro pohodu, šest pro pořádnou hru. Základní hra je pro max. 4 hráče, kteří si vybírají z pěti rolí. Rozhodně stojí za to pořídit si rozšíření "Nové hrozby" - více rolí, více "zvláštních událostí", zajímavější epidemie a hlavně, Petriho misky! Zatímco v základní verzi jsou všechny epidemie stejné, v rozšíření jedna z nemocí zmutuje do zhoubného kmene a při každé epidemii se dějí velmi zajímavé věci.

Můj oblíbený mód je rozšíření bez bioteroristy - nové role, šest nových epidemií. Vyhrajete pak sice jen cca každou pátou hru, ale o to větší je pak radost z vítězství:-) Je taky fajn po dvou letech hraní přečíst pravidla a zjistit, že se hraje se nehraje s otevřenými kartami. Díky, Voxi! Posledním a nejdůležitějším úkolem hráčů je poskládat všechny komponenty obou částí hry do krabice té základní... ne, se dvěma krabkama se tahat nechcete;-)

Boardgame Geek

Red November

K-141 Kursk byla ruská jaderná ponorka třídy Oscar, pojmenovaná po ruském městě Kursk. Plavidlo bylo součástí Severní flotily ruského válečného námořnictva, a operovalo zejména v oblastech Severního ledového oceánu. Kursk se potopil 12. srpna 2000 s celou svou posádkou. Katastrofu nikdo nepřežil. (wiki)

V kooperační deskovce Red November hrajete za partu ruských námořníků, kteří se snaží 60 minut přežít na potápějící se ponorce. Voda zaplavuje komory, rozšiřuje se požár, ubývá kyslíku, zvyšuje se tlak. A tak pumpujete, hasíte a opravujete, když najednou zjistíte, že zbývá jen 10 minut do výbuchu jaderných hlavic. Když zrovna nemáte potřebné vybavení, stačí si trochu přihnout z lahve vodky - s tou totiž dokážete všechno. Pokud to ovšem nepřeženete. To sebou pak na deset minut praštíte na podlahu a pokud vám pod zadkem vypukne požár, nebo místnost zaplaví voda, jste mrtví a zbytek týmu si musí na chvíli poradit bez vás.

Aby toho nebylo málo, tak kromě zablokovaných dveří, zadřených motorů a nedostatku kyslíku číhá na posádku ponorky i Kraken - chobotnice, kterou může zabít jedině někdo vlastnící akvalung a harpunu. Pokud však do konce hry zbývá už méně než deset minut, může se vlastník akvalungu rozhodnout, že už ho kooperace se zbytkem posádky nebaví a potápějící se ponorku prostě zbaběle opustit. Když pak zbytek týmu umře, vyhrál. Pokud posádka přežije, najde si ho a pomstí se - prohrál.


Red November se v běžných deskovkových obchodech poměrně těžko shání, ale stojí to za to. Je sice celá v angličtině, ale popisy nejsou dlouhé a obrázky celkem všeříkající. Je malá, skladná, rychle odehratelná a s trochou fantazie na RPG i velmi zábavná. A podobnost s Kurskem? ...čistě náhodná. Jen v rámci politické korektnosti se rusákům říká "gnomové" a vodce "grog".



Boardgame Geek

Vtipné instruktážní videjko

Ticket to Ride!

Tahle hra (2 - 5 hráčů) z roku 2004 nasbírala spoustu ocenění a myslím si, že právem. Mám ráda hry, které mají velmi jednoduchá základní pravidla, tahy jednotlivých hráčů probíhají rychle a vítězsví záleží o něco víc na taktice, než na náhodě. A přesně takový je Ticket to Ride.

Na začátku hry dostanete "destinace" - kartičky, které vám říkají, která města máte železnicí propojit a kolik za to dostanete bodů. Pak se jen zorientujete v mapě, nasbíráte si karty potřebné barvy a můžete stavět vláčky. Čím víc destinací dostavíte, čím delší tratě postavíte, čím méně tratí si pronajmete, čím více vagonků využijete, tím více máte bodů.


Ticket to Ride má několik oficiálních rozšíření a obrovské množství fanovských map, existuje i jako počítačová hra a dá se hrát dokonce i online. Nejsem sice vláčkomil jako Sheldon, ale tuhle hru prostě miluju!

Boardgame Geek

ps: Jedno tematické videjko

Shadow Hunters

Název hry nenápadně napovídá. Jde o bitvu Shadowů a Hunterů. Mezitím pobíhá pár zmatených civilistů a zakopává o mrtvoly.

Krásná japonská kreslená víceméně karetní hra, ve které se Shadows snaží zabít Huntery, Hunteři Shadowy a Neutrální civilisti mají každý svůj cíl (win condition). Daniel (ne Jackson) se snaží umřít jako první (nebo žeby?), prsatá malá holčička (njn, Japonci) se snaží přežít až do konce hry, Fuka má sexy uniformu a injekční stříkačku...

Hrajete sice v týmech, ale podobně jako v Bangu vůbec nevíte, kdo je s vámi a kdo proti vám. Zpočátku tak nenápadně zjišťujete, oťukáváte a když konečně víte... může začít krvavá řež. Pak proti sobě třeba stojí vlkodlak s motorovou pilou a polonahá zrzka se sekáčkem na maso. Honí se po lese, hřbitově i kostele, až je nakonec oba pokropí upír z kulometu. Vysaje jim krev a okrade jejich mrtvoly.

Hra má jen jeden nevelký "board" a několik balíčků kartiček a dá se dokoupit i malinkaté rozšířeníčko. Je pěkně nakreslená, je skladná, rychle rozložitelná a odehratelná během půl hodinky. Ideální počet hráčů je 6-8.


Jedinou nevýhodou je barevná nedomyšlenost/nedotaženost. Titěrné bílé písmo na černém pozadí nebyl úplně nejlepší nápad. Titěrné červené písmo na černém pozadí už neprečtete vůbec, o světlonce žluté na bílé ani nemluvím. "Figurky" barevně tak úplně neodpovídají barvám hráčů, takže červená vypadá jako oranžova, oranžová jako žlutá a růžová je prostě fialová. V chabém osvětlení čajovny je to prostě peklo rozeznat:-) Když si ale na tyhle detaily zvyknete a hru si trochu ohrajete, je to jen malá vada na kráse. Vřele doporučuji.

Boardgame Geek

Battlestar Galactica Board Game

Lidé se snaží doskákat co nejrychleji na Kobol a nepřijít při tom o žádný ze zdrojů, nenechat si rozstřílet Galacticu a nenechat se odpravit centurionem na palubě. Cyloni oproti tomu chtějí letět pomalu, zdroje krouhat, Galacticu rozbíjet a toustry naloďovat.

Podobně jako při hře Bang! nevíte, kdo je s vámi a nevíte, kdo je proti vám. Stejně jako v seriálu se vám může stát, že hrajete půl hry jako čistokrevný člověk, cedíte krev ve viperu, zavíráte cylony, snažíte se při každé krizi pomoct a najdnou oops! rozdají se znovu karty a vy zjistíte, že jste cylon. Snažíte se tvářit před ostatními nenápadně, lžete, někdy i naoko pomáháte... když vás ale zavřou do brigu, raději spácháte sebevraždu, proberete se na resurrection ship a společně s novými kolegy pojistíte zkázu celého lidstva.

BSG Board Game krásně používá schopnosti/neschopnosti jednotlivých postav, takže velmi lehce sklouznete k RPG a hra tak nabývá nový rozměr. Roslinová vykřikuje, že má rakovinu, Saul je v lihu a třesou se mu ruce, Zarek pracuje tajně a nechce být s nikým ve stejné místnosti, Starbuck má sice problémy s disciplínou, ale hrozně ráda se prohání vesmírem a sestřeluje nebohé raidery atd.



"Batlstáru" jsem za posledních pár měsíců hrála víc, než jakoukoli jinou hru. Cca při padesáté hře jsme přestali počítat skóre humáči:cycloni, ale do té doby se lidem podařilo doskákat na Kobol asi jen patnáckrát.

Vesmír se nejdřív zakřivil a potom rozpadl na dvě části, na víc než měsíc se ztratil jeden z raptorů, v sektoru před Galacticou je prodřená díra a dokreslená pastelkou, skill kartičky jsou už nečitelné a krabice drží pohromadě jen díky kilu lepicí pásky. Přesto se při hraní ani dnes nenudím, přesto se dostáváme do ještě nevyzkoušených situací, přesto má hra ještě pořát co nabídnout.

Space Hulk: Death Angel

Včera večer jsem se naučila novou deskovku, a protože se mi to poslední dobou stává dost často, rozhodla jsem se, že každý týden napíšu krátce o některé z deskovek, které hrávám.

"Karetní společenská hra z prostředí Warhammeru 40K. Každý z hráčů si vybere team svých mariňáků a může začít boj proti masívní armádě odporných tyranidů. Hra probíhá v jednotlivých tazích, které jsou dále rozděleny do několika fází, kde hráči mohou hrát své akční karty. Hraní této hry je velmi jednoduché a zabere Vám jen málo času."

Na to, že hru vymyslel Corey Konieczka (StarCraft, BSG), je opravdu v základu celkem jednoduchá. Pokud se prokoušete celkem tučným popisem pravidel, podaří se vám rozeznat barvy jednotlivých karet a osaháte si princip rozkládání místností a swarmů, jste prakticky za vodou.

Přestože mě varovali, že hra není samičí, tzn. že se nic nebuduje, nic nekupuje, nic nevyjednává a jen se různí emzáci navzájem kostí, rozhodla jsem se to prubnout. Nelitovala jsem:

Hra je dostatečně variabilní, aby i při stejném počtu hráčů byla pokaždé trochu jiná. Je kooperační, takže nečekáte půl hodiny na svůj tah, ale kombinujete a plánujete a pomáháte si vzájemně se všemi hráči. Je dostatečně těžká na to, aby vás nenechala vyhrát a přestože dříve či později zařvou skoro všichni, užijete u toho spoustu zábavy. Další nespornou výhodou je rychlost hraní - umírání se netáhne hodiny, ale spíš minuty. Potěší i velikost krabice, kterou vezmete kamkoli ssebou (kartičky se vejdou do krabičky, která se vejde do krabice BSG Boardgame:-).


All in all, o Warhammeru 40K jako takovém nevím naprosto nic (kromě jednoho rande na slepo, kde týpek asi hodinu mlel o figurkách a pravidlech), ale hru Space Hulk: Death Angel můžu vřele doporučit. Už teď se těším, až si zase večer pomocí mariňáků vyvraždím pár genestealerů, než se přispawnou, flanknou a moji drazí bratři spraví "puf"!

Videopřehled "O co jde"
Tom Vasel reviews Space Hulk: Death Angel, the card game.
Hras

Nomen omen

Krásné sobotní odpoledne a po dlouhé době mám sraz se spolužačkami z vysoké. Sraz máme na Andělu a jelikož máme všichni žízeň (a já i hlad), neodoláme posezení na zahrádce a zaplujeme hned do první restaurace tři kroky od zastávky tramvaje.


Čtyři kamarádky, tři kávy, tři vody, ledové čaje, pivo, těstoviny. Zdánlivě nudný scénář proměnil pan číšník v drama, u kterého se nám chtělo brečet, ale nakonec jsme se raději smály. Problém číslo jedna, objednávka pití. Po relativně dlouhém čekání a připomenutí jsme se dočkaly neúplného servisu - chyběla jedna káva a pivo. Další připomenutí. Další čekání. Naštěstí jsme měly spoustu holčičích témat k probírání, takže předlouhé čekání nebyl přecejen ten největší problém. Navíc nás pobavila i malá etuda od vedlejšího stolku:

číšník: Dáte si něco k jídlu?
pár: Ale my už jsme si jídlo objednali a čekáme.
číšník: Ano? A u koho?
pár: U vás.
číšník: A co jste to chtěli?
pár: Polévku a špagety a ravioli. Nechcete si to někam napsat?
číšník: Ne, to je dobrý.

Konečně přichází pivo. Káva nikde, omluva nikde. Přípomínáme kávu (potřetí) a trochu nás zaskočí dotaz, jakouže kávu jsme to chtěly. Konečně přicházejí mé vytoužené špagety! Problém číslo dvě = příbor. Musím říct, že lžíce vražená přímo v jídle mě dost překvapila. Vidlička však překvapila ještě víc, nedorazila totiž vůbec. Zkoušeli jste už někdy jíst špagety pouze lžící? Já ano a... není to takový. Chvíli jsem bláhově doufala, že se dočkám zbytku příboru i bez prošení. Marně.

Po připomenutí příboru přichází konečně i káva a stejně jako všechno přinesené jídlo i pití končí na nejbližším okraji stolu, číšník se neobtěžuje pamatovat/zeptat kdo co chtěl, beze slova položí na stůl a odejde.

Problém číslo tři = placení. Je logické, že čtyři ženy budou platit kávy, vody, čaje, pivo a jídlo dohromady, a tak se nikdo ani neobtěžuje položit otázku "Dohromady, nebo zvlášť?". Měly jsme na to upozornit předem, je to problém, bude se to muset počítat, účet je vystavený dohromady. Slovní úloha z druhé třídy:

Míša má zaplatit 170 korun. Podá číšníkovi 1070 korun.
Otázka: Kolik jí číšník vrátí?
Odpověď: Odejde s celým obnosem a vrátí... 830 korun.

Následuje počítání nahlas, vysvětlování, počítání a vysvětlování a seděly bychom tam asi dodnes, kdyby se do věci nevložila Bára, která měla platit 100 korun. Přidá je Míše k osmi stovkám a vrátí číšníkovi přebytečných třicet. Všichni jsou spokojeni. Zaplatím i já, na korunu přesně 154. A poslední platí Jana, podá číšníkovi tisícovku, on s ní opět odejde! a vrátí se s hromádkou peněz, které položí před Míšu. Na upozornění, že peníze patří někomu jinému, odsekne: "Tak si to nějak rozeberte!".

Až před odchodem jsme si všimly, že se restaurace jmenuje příznačně Fiasco. To nás teprve pořádně rozesmálo a vnuklo nápad, že se možná obsluha restaurace chová schválně nemožně, aby držela krok s názvem, který si po takovém fiasku jistě zapamatujete.

I'm not a restaurant person, am I?

Kdo se mnou někdy navštívil jakoukoli restauraci (kromě rodinného krbu), jistě pochopí, proč jsem se znovu rozhodla začít psát na svůj zaprášený starý blog. Pro ty ostatní: Mám "štěstí" na špatnpou obsluhu, špatné jídlo, nebo kombinaci obojího. Jako třeba tuto sobotu.


Restaurace FAMA nedaleko Lazarské vypadá zvenku pěkně. Zevnitř ještě lépe. Dokonce tak dobře, že jsem se bála podívat na ceny jídla. Velice mě potěšila i nabídka, která myslela na nás vegetariány nejen šopákem a smažákem. Rizoto s cizrnou a čočkou, mmm, Ratatouille, kuskus se špenátem a rajčaty... v přílohách dokonce brokolice, kukuřičný klas... už to skoro vypadalo, že tohle nebude další z mnoha restauračních zklamání. Ale jak říká teta Kateřina: "Nechval dne před večeří."

Kamarád (vegetarián) si objednal Ratatouille, ale místo bagetky chtěl za přílohu šťouchané brambory s cibulkou a hříbky. Po pěti minutách se číšník vrátil, jestli doopravdy tu bagetku nechce. Nechtěl. Zeptal se ještě jednou. Nechtěl. Když jste alergičtí na pšenici, tak to není takový. Pak se přišli zeptat znovu, jestli chce všechno na jeden talíř. Řekl, že ano. Pak přišli ještě jednou, jestli chci opravdu jen samotný kuskus, nebo i s něčím. Následovala krátká výměna názorů na téma "Objednala jsem si kuskus se špenátem "Ne, neobjednala" "Ano, objednala" "Ne, neobjednala". Měla jsem na to čtyři svědky, a tak pan číšních chtě nechtě zaběhl do kuchyně a objednávku změnil. Dostala jsem ho až všichni ostatní dojedli.

Nejdřív ale přinesli Ratatouille (vysloveno "ratauil") na obrovském talíři. Na dalším talíři hříbky a na dalším šťouchané brambory. Výborné šťouchané brambory se slaninou. Se spoustou slaniny. Když už jsem měla tahový hlad, že bych snědla i ty brambory, přišel konečně kuskus. Pan číšník byl celý večer nemastný neslaný, skoro až nepříjemný. Můj kuskus byl také nemastný, ale slaný byl až hanba.

Jediným pozitivem celého večera tak zůstalo výborné víno, které naštěstí nebylo tak kyselé, jako obličej obsluhy a díky kterému jsme skoro přestali vnímat tři kola série Michael Jackson - Hotel California - Michael Jackson. Suma sumárum, 40 minut čekání v naprosto prázdné (ok, možná v jiné části, v jiné místnosti nekdo byl, v nekuřácké ani noha) restauraci na slaný kuskus se špenátem za 142 Kč. Přemýšlela jsem, kolik tak dát dýško a večer tak zakončila pěkná scénka:
Číšník: 212
Já beze slova podávám číšníkovi 400
Číšník: Takže?
Já: Takže 212.
Číšník mi vrací stokorunu a osmdesát osm v dvou, peti a desetikorunách

Tak kdy zase někam vyrazíme?