DOX

Ve středu ráno mě Karin vytáhla na kulturu. Dělá to tak jednou měsíčně a vždycky vybere něco, co stojí za to. Tentokrát to bylo nové Centrum současného umění.

Sraz jsme měly na Vltavské, že na Osadní 34 dojdeme pěšky. Poučení pro příště: jet až na Holešovice. Po dvaceti minutách procházky nechutným podzimním počasím jsme konečně dorazily na místo. A 80 korun za vstupné (studentské) se vyplatilo.

Výstava se jmenuje Vítejte v kapitalismu!, což je název instalace španělského autora jménem José-María Cano. Jeho obří enkaustiky, připomínající novinové výstřižky, jsou burzovní tématikou až mrazivě aktuální a vinou se všemi patry výstavních prostor.

Další projekt, archiv Jiřího Hůly, je dokumentací uměleckých aktivit v českých zemích. A tak jsme si s Karin listovaly katalogy a pozvánkami na výstavy, hledaly jsme své známé a oblíbené umělce, abychom nakonec vyslechly příběh pana Hůly osobně.
Studoval v Olomouci (jako my!) matematiku a tělovýchovu. Brzy ho to ale přestalo bavit, začal se zaobírat filozofií, poezií a uměním vůbec a začal shromažďovat a systematicky třídit Archiv. Za pomoci moderní techniky třídí své sbírky dodnes a pokud byste mu chtěli pomoct, platí 70 korun na hodinu.

Nejvíc nás ohromil Sediment, instalace Mateje Kréna vytvořená z knih. Ta se ale nedá popsat, ta se musí vidět a hlavně zažít! Výstava trvá od 19. 10. do 8. 2. 2009, otevřeno je i v pondělí, tak se někdy vypravte pěšky pět minut z Holešovic, budova Ivana Kroupy i její vnitřnosti stojí určitě za to. Jo a nezapomeňte si s sebou vzít ubrousek na sliny, nebo tlustou peněženku - to abyste si mohli užít obchůdek s designovými vychytávkami zvaný Desigshop.

Balíme!

Už hodně dlouho jsem nepsala nic o vaření. Vařím sice skoro každý den, ale až včerejší večeře inspirovala další post. Tortila. Plněná. Zabalená. Behold!

Vygooglit můžete za pět minut asi pět různých postupů balení a padesát různých náplní tortil. Já mám tři oblíbené a vyzkoušené. Včera večer jsem vzala kuřecí prso, naklepala, osolila, opepřila a opekla na olivovém oleji. Zároveň jsem v malém kastrůlku vyrobila něco jako pokus o lečo: pokrájený pórek, papriky a rajčata jsem na másle podusila. Nakonec jsem přidala lžíci kečupu, lžíci sterilované kukuřice, trochu smetany a pokrájený řízek.

A jak to zabalit? Šup s tortilou na 20 vteřin do mikrovlnky. Potom naplácat směs na horní polovinu, přeložit spodní polovinu směrem nahoru, levý cíp do středu, pravý cíp do středu, spíchnout párátkem a je hotovo.





Z jednoho prsa, dvou paprik a čtyř rajčat byly čtyři porce tortil.
PS.: obrázky jsou jen ilustrativní a vypůjčené

Enjoy.

Není English jako English

Není angličtina jako angličtina, to ví každý. Všichni známe americkou a britskou, od Dr. Becketta máme naposlouchanou skotskou, ve Stargate zaslechneme občas kanadskou. Anglicky se ale mluví na hoodně místech světa, a tak přízvuků a dialektů je nepočítaně. Kdysi jsem se je v hodinách fonetiky učila rozeznávat a přestože mě to bavilo, po pěti letech nemám v hlavě už vůbec nic. Naštěstí na Youtube je úplně všechno. Z toho všeho, z haldy nahrávek všemožných i nemožných akcentů, jsem vybrala dva favority.
První z úlovků je paní jménem Amy Walker. Předvádí celkem 21 anglických přízvuků včetně francouzského nebo českého. Stihne to přesně za 2 minuty 35 vteřin a stojí to za to:


Druhým borcem je victorlinguist, který každému z akcentů věnoval rovnou celé video. Vypráví vždy ten stejný fiktivní příběh, ale pokaždé s jiným přízvukem. Za zmínku stojí především Cockney (nesrozumitelný londýnský), Redneck (americký buran) a Indian (Koothrappali přes kopírák).


Doporučuju všechny, když se nepoučíte, určitě se pobavíte.

Enjoy.