Podobně jako při hře Bang! nevíte, kdo je s vámi a nevíte, kdo je proti vám. Stejně jako v seriálu se vám může stát, že hrajete půl hry jako čistokrevný člověk, cedíte krev ve viperu, zavíráte cylony, snažíte se při každé krizi pomoct a najdnou oops! rozdají se znovu karty a vy zjistíte, že jste cylon. Snažíte se tvářit před ostatními nenápadně, lžete, někdy i naoko pomáháte... když vás ale zavřou do brigu, raději spácháte sebevraždu, proberete se na resurrection ship a společně s novými kolegy pojistíte zkázu celého lidstva.
BSG Board Game krásně používá schopnosti/neschopnosti jednotlivých postav, takže velmi lehce sklouznete k RPG a hra tak nabývá nový rozměr. Roslinová vykřikuje, že má rakovinu, Saul je v lihu a třesou se mu ruce, Zarek pracuje tajně a nechce být s nikým ve stejné místnosti, Starbuck má sice problémy s disciplínou, ale hrozně ráda se prohání vesmírem a sestřeluje nebohé raidery atd.

"Batlstáru" jsem za posledních pár měsíců hrála víc, než jakoukoli jinou hru. Cca při padesáté hře jsme přestali počítat skóre humáči:cycloni, ale do té doby se lidem podařilo doskákat na Kobol asi jen patnáckrát.
Vesmír se nejdřív zakřivil a potom rozpadl na dvě části, na víc než měsíc se ztratil jeden z raptorů, v sektoru před Galacticou je prodřená díra a dokreslená pastelkou, skill kartičky jsou už nečitelné a krabice drží pohromadě jen díky kilu lepicí pásky. Přesto se při hraní ani dnes nenudím, přesto se dostáváme do ještě nevyzkoušených situací, přesto má hra ještě pořát co nabídnout.




