pátek 31. května 2013

Back to the Future: The Card Game

Nejdřív jsem hrála Battlestar Galactica kartičky, pak jsem teprve viděla seriál. Nejřív jsem hrála ve startrekovém divadle, teprve potom jsem viděla většinu Star Treku. A nejdřív jsem se naučila hrát Back to the Future!, než jsem ve svých třiceti letech poprvé viděla filmy.

Tahle karetní hra není v žádném případě kooperační. Naopak. Každý z hráčů má své tajné ID a snaží se změnit časovou linii tak, aby právě on přežil. Většinou to znamená, že nepřežijí ostatní.

A tak sbíráte vybavení, snažíte se zprovoznit stroj času nebo si aspoň nějaký stopnout, jezdíte do minulosti i budoucnosti a když konečně vypadá timeline podle vašich představ je ještě potřeba zajet do roku 1955 a odvynalézt flux capacitor. Pak si teprve můžete oddechnout... přežili jste!

Jednoduchá a jasná pravidla, přehledné karty, rychlý spád a pokud znáte legendární trilogii tak i spousta humoru. Je to v podstatě předělávka hry Chrononauti, ale je o dost přehlednější a zábavnější. Rozhodně doporučuju.

BoardGame Geek
Skvělé video od autora hry


neděle 7. dubna 2013

Záchranáři

Fire! Fire! Help me!

Hoří dům plný lidí, zvířátek a chemikálií. Každou chvíli může bouchunout a zřítit se. Jedinou nadějí je parta záchanářů, která nejen hasí požár, ale také vyvádí zraněné a vynáší nebezpečné látky. Stihnou všechno včas?

Další moc pěkná kooperačka, která má celkem jednoduchuá a srozumitelná pravidla, ale není lehce vyhratelná. Na rozdíl třeba od Pandemicu nemusíte dlouze přemýšlet a plánovat hodně kol dopředu. Na rozdíl třeba od BSG nebo Arkhamu není potřeba žádná znalost "reálií" abyste si hru naplno užili. Je kompletně přeložená do češtiny a pěkně graficky řešená.

České videopředstavení hry popisuje Záchranáře jako špičku mezi kooperativními hrami. Mám Záchranáře ráda, ale osobně si myslím, že do špiček má hodně daleko. I přesto doporučuju, protože je rozhodně napínavá, akční, zábavná a rychlá. A kdo by nechtěl být aspoň na chvíli hrdinným hasičem?

neděle 8. července 2012

Arkham Horror

Z jiných světů a dimenzí prosakují branami do městečka Arkham chapadla, zombíci, upíři a jiné temné potvory. Skupina dobrodruhů se snaží posbírat dostatek stop a pozavírat všechny brány z jiných světů, než bude pozdě.

Arkham Horror je už poměrně stará kooperačka (rok vydání 2005) vycházející ze světa H.P. Lovecrafta (The Call of Cthulhu). Pokud se jí učíte z pravidel a od píky, oceníte, že jsou sice dlouhá, ale celkem logicky psaná a pochopitelná. Taky pomůže, když už se trochu v Arkhamu orientujete, např. ze hry Elder Sign, kterou jsem popisovala poměrně nedávno.

Hra má pěknou grafiku a krásné popisy událostí a karet. Bohužel má odhadem milion malinkatých "butonků" a milion minibalíčků kartiček, takže u prvních pár her máte zmatek ve všem. Ani velký stůl vám není dost velký. Jakmile se ale trochu "rozkoukáte", svět Arkhamu vás prostě dostane.

Považuju se za celkem slušného hráče a co se kooperaček týče, potřebuju výzvu. Základní Arkham bez rozšíření je ale spíš oddechovka, kterou poměrně hladce vyhrajete ve dvou, třech, čtyřech i pěti hráčích. Co ale hru opravdu okoření, je rozšíření Dunwich Horror. Previdla se moc nezkomplikují a kartiček a butonků taky tolik nepřibude, ale vyhrát už rozhodně není lehké.

BoardGame Geek

sobota 2. června 2012

Robo Rally

Už to budou skoro tři roky, kdy jsem uprostřed prázdnin zavítala poprvé na Kokonek. Kromě toho, že ten den naprosto změnil můj život, jsem se taky naučila pár nových deskovek. Kromě Pandemicu a vláčků (Ticket to Ride) to byla právě Robo Rally. Přestože mě hra bavila, už jsem ji pak nikdy nehrála... až před pár týdny.

Tentokrát nejde výjimečně o kooperačku. Naopak. Robotí závody jsou kruté, se ztrátami na životech se počítá a při programování nikdo nezná bratra. Přestože si se svým robůtkem naplánujete hladkou trasu přes všechna stanoviště, ještě před prvním pohybem do vás může někdo vrazit, vystřelit, zablokovat vám cestu nebo dokonce přeprogramovat trasu. Vy se tak nečekaně ocitnete čelem proti zdi, zadkem na běžícím pásu, nebo dokonce v díře mimo herní plán.

Nejvíc legrace si užijete ve více hráčích (3-5). Pokud si např. při řízení občas pletete levou a pravou, buďte si jistí, že robot většinou pojede úplně jinam, než kam jste ho poslali, ať nad programem přemýšlíte minutu, nebo deset.

Robo Rally poprvé vyšla v roce 1994, ale vypadá to, že se dá koupit i dnes. Rozhodně doporučuju v kombinaci s trochou alkoholu, trochou škodolibosti a velkou dávkou humoru!

BoardGame Geek

pondělí 7. května 2012

Star Trek Deck Building Game

Na kartičkové hry moc nejsem. Kdysi jsem sbírala a hrála Stargate kartičky, ale nakupování, kombinování, stavění balíků, to mě nějak nebralo. Plus nejsem zrovna největší fanda Star Treku, takže mi většina jmen naprosto nic neříká. I přesto jsem se odhodlala si Star Trek Deck Building zahrát a musím přiznat, je to docela zábava.

Hra je vhodná pro 2 - 5 hráčů a může být kooperační i kompetitivní. Můžete buď plnit mise, sbírat body a válčit s ostatními hráči, nebo se spojit proti společnému nepříteli - Borgům. Mě osobně víc zaujala kooperační varianta, protože je svižnější, všichni hrají v jednu chvíli a člověk se nemusí tolik bát, že udělá na začátku nějakou blbost, kvůli které pak bude zbytek hry outsiderem.

Bohužel pravidla jsou napsaná velmi vágně. Tvůrci počítali s tím, že kdo zná hry podobného typu, sám si mechanismy domyslí. Kdo nezná, má prostě smůlu. Cokoli konkrétního v nich dohledat je nadlidský úkol a prvních pár her je hodně dlouhých, hodně zmatených a hodně "munchkin". Když si ale princip trochu osaháte a se spoluhráči se dohodnete "odtěď budem tuhle situaci řešit tak a tak", je to už jiný kafčo.

Tak jako tak si budete muset na Star Trek vyhradit dvě až tři hodinky času, ale s přibývajícími herními zkušenostmi si je budete čím dál víc užívat. Grafika je moc pěkná, síly vyvážené a rozšíření samostatně hratelné. Doporučuju ale spíš ST nadšencům a znalcům, není to žádná rodinná oddychovka. Je potřeba plánovat, počítat, přemýšlet. Ale je to zábava!

BoardGame Geek

úterý 1. května 2012

Jak nedostat infarkt!

Je česká hra z roku 2011. Má velmi vtipně a jednoduše napsaná pravidla, princip pochopíte za pět minut a jedna hra většinou netrvá víc, než půl hodiny. Určitě dobře hratelné s dětmi ale i s nějakou tou sklenkou alkoholu v krvi. Dobrá zpráva pro milovníky rozšíření k hrám - Infarkt má rozšíření built-in:-)

Jak přežít v konzumní společnosti?

Každé kolo se každému z hráčů přihodí nějaká nepříjemná událost - rozbije se lednice, pohádáte se v práci, přijede na návštěvu tchýně nabo nedej bože celá rodinka. Zbytek kola se pak snažíte nějak si napravit podlomené zdraví (tlak, cholesterol, cukr, deprese, rakovina...) a zároveň přivést ostatní hráče k infarktu. Chodíte do práce (přidává peníze, ale i depresi), nakupujete v supermarketu, pořádáte párty. Občas skočíte do posilovny a občas do lékárny. Pokaždé umřete na něco jiného, ale pokažždé u toho užijete spoustu zábavy. Samozřejně trocha RPG vítána!

Rozhodně doporučuju!

Zatrolenky

čtvrtek 19. dubna 2012

Elder Sign

Nedávno jsem oslavila 29. narozeniny. A když slavíte v čajovně plné deskovkářů, je docela velká šance, že dostanete deskovku. Letos jsem tedy dostala i nový počítač, ze kterého tento post píšu a těhotenské tričko s ultrazvukem vetřelce, které mám na sobě, ale Elder Sign byl určitě největším překvapením a zatím vypadá, že nebude jen zahálet v bedně.

Supvise, supvise, další kooperačka!

Příběh Elder Signu se odehrává v muzeu, kde parta dobrodruhů sbírá stopy, pátrá v archivech a provádí rituály, aby zabránila příchodu potvor z jiných světů. Při každé hře si vybíráte z množství různých postav a losujete i z několika různých nepřátel. Elder Sign je tedy hodně variabilní a pokaždé musíte zvolit trochu jinou taktiku, dávat pozor na jiné věci.


Zahrát si může 1 až 8 hráčů. My jsme zatím zkoušeli 2, 3 a 4 - při všech těchto počtech má hra spád a odehráli jsme vždy za dobu něco pod hodinu. Hráči navíc smí používat většinu schopností a předmětů pouze ve svém tahu, takže není třeba se stoprocentně soustředit na každého spoluhráče a kombinovat několik tahů dopředu. Možná i proto, že největší roli hraje hod kostkami a výsledek je tedy vždy nejistý.

Princip hry a pravidla jsou poměrně jednoduše k pochopení, obrázky jsou krásně říznuté steampunkem a popisky na kartách, lokacích i monstrech jsou temné a strašidelné. Prolomí se podlaha a objeví se masa chapadel, v jiné místnosti překvapíte potvoru, která si pochutnává na zbytcích mrtvoly vašeho kolegy a z ničeho nic se otevře vstup do další dimenze... no prostě žůžo dobrodrůžo!


Mezi drobnější chybky patří např. nejasná přiložená pravidla (vysvětlená, pozměněná a doledatelná až ve FAQ na netu). Dalším nedostatkem je podobně jako v Conquestu absence neprůhledného pytlíku, ze kterého je třeba losovat monstra. Ale na DODO hry (Dodělej Doma) už jsem zvyklá a krabice je dostatečně prostorná, takže bude stačit filc, bavlnka a jehla a problem solved!

BoardGame Geek

pátek 3. února 2012

The Red Dragon Inn

Fantasy hrdinové z různých koutů všech možných světů se po skončení svých dobrodružství vždycky vydají posedět do hospody U Červeného draka. Vyprávějí si tam historky, zvou se na panáka, hrají hazardní hry a občas se i trochu poškádlí. Jak večer postupuje a šenkýřka nosí další a další rundy, obsah alkoholu v krvi stoupá a neohroženost hrdinů klesá. Vyhrává ten, kdo vydrží i když ostatní jsou už pod stolem.

Drinking game na sucho
Že drinking game bez skutečného alkoholu není žádná sranda? To byste se divili! Pokud umíte trochu anglicky, rychle se vžijete do svých postav a místo prostého hraní karet se například začnete hádat s kouzelníkem, jehož králík vás pokousal a on vám mezitím hbitě odčaroval jeden zlaťák k sobě do kapsy. Než se nadějete, tak vám prsatá Fiona zlomí ruku jen proto, že slyšela, jak si děláte srandu z jejích koužkových bikin. Chcete to spláchnout obyčejným pivkem, ale stačí chvíle nepozornosti a... pijete cloumáka, protože do toho někdo něco nasypal. Hlavně nenápadně. Nezbývá než všem koupit drink a doufat, že to s nimi sekne dřív, než s vámi.

Jak se to hraje?
Velice jednoduchá a rychlá karetní hra pro max. čtyři hráče. Nalížete karty, zahrajete jednu akční, která někomu u stolu zvýší opilost nebo sníží odolnost, koupíte někomu drink a sami si jeden dáte (můžu to být špinavá voda v kýblu, elfské víno, pivo, odvar z dračích koulí nebo třeba kafčo). A hraje další hrdina. A tak pořát dokola, dokud vám nedojdou zlatky nebo se na vašem počítadle neprotnou opilost a odolnost. Ve hře jsou různé postavy, každá s jinými kartami = jinými schopnostmi. V hospodě se tak schází různé složení hrdinů a můžete hrát za kteréhokoli z nich.


Doporučuju. A ač jsem to nezkoušela, myslím, že v kombinaci se skutečným alkoholem může být ještě zajímavější.

Boardgame Geek

pondělí 30. ledna 2012

Dorn

Baví vás kooperačky, ale někdy byste kolegům raději zaškodili? Vadí vám prvek náhody v podobě milionu hodů kostkou? Máte rádi zombíky a polonahé Elfky? Pak se vám bude Výprava za Bránu Osudu určitě líbit. Není složitý, není dlouhý a přestože bojujete proti mumiím, zombíkům či upírům, je i velmi vtipný.


Dorn je česká fantasy hra pro 2 - 6 hráčů. Do čajovny už jí nějakou dobu Mája nosí a dokonce s námi v Pekle k deskovkám jednou zasedl i jeden z jejích tvůrců. Proč jsme ji ale nikdy nehráli? Netuším, ale rozhodně jsme o dost přicházeli. Teď si to vynahrazujeme:-)

Jak se to hraje?
Jeden hráč představuje temného pána, který sedí ve svém sídle, sbírá krev hrdinů, provádí temné rituály, spawnuje potvory na herní plán a všelijak komplikuje heronům život. Oproti tomu partička pěti neohrožených (Never split the party!) potřebuje nasbírat tři artefakty, otevřít s nimi cestu k temnému pánovi a společnými silami ho kuchnout. To by bylo celkem snadné, nebýt právě krys, hermanů, kostlivců-píchačů, medůz, mumií a jiných potvor, které se po plánu pohybují velmi rychle a rodí se ve dne v noci (v noci víc). V lepším případě je hrdinové rozsekají a vylevelují. V horším (Never split the party!) jeden po druhém potupně zahynou v bažinách, v labyrintu, nebo prostě v některé z chodeb.

Dorn má pěknou placatou skladnou krabici, pěknou grafiku a vtipné popisky na kartách. Pokud hrdinové nezařvou extrémně brzo (Never split the party!), trvá jedna hra něco málo přes hodinu. Pokud hraje méně než šest hráčů, ovládá pak jeden člověk více postav hrdinů a nejste tak znevýhodněni v jakémkoli počtu. Všechny potřebné komponenty jsou included a člověk si tak narozdíl od Ghost Stories nebo Conquestu nemusí nic dovyrábět doma sám.
Rozhodně doporučuju!


dorn.cz

ps: Never split the party!

neděle 1. ledna 2012

Conquest of Planet Earth

Tak už to vypadalo, že se nadosmrti zaseknu na každodenním hraní Ghost Stories a Yggdrasilu a na blog se už vykašlu. Naštěstí přišly Vánoce a Sokarovi bylo potřeba pod stromeček vybrat pořádnou deskovku a myslím, že se fakt povedla.

Banda emzáků dobývá Zemi

Překvapí někoho, že je to kooperačka? Asi už ani ne:-)V Pandemiku vědci zachraňují planetu, v Red November zase opravujete ruskou ponorku, v Ostrově lovíte drahocenné artefakty a v SOC bráníte Camelot. Tady je to přesně naopak. Vámi ovládané létající talířky plné potvor se snaží ovládnout planetu. Pomáhají vám v tom roboti, různý "space stuff" jako např. Brainsucking Device a když náhodou zjistíte, že i tak jste na pozemské tanky krátcí, zachrání vás oblíbená věta "We come in peace!"... works every time:-)

Pozemšťané se snaží co jim síly stačí. Vystřelují nukleární hlavice, vymýšlejí nové technologie a strategie a vy tak musíte máknout a dobýt Zemi dřív, než ti humáči vykoumají kanón, kterým umí talířky sestřelit z orbity.

Nádherné obrázky, pěkné komponeny, úžasně vtipné komentáře na kartách a dokonce soundtrack, který si můžete během hraní pustit!

Ideálně hra pro čtyři hráče, dá se hrát i nekooperativně proti sobě (nevyzkoušeno), kooperativní verze má dvě úrovně obtížnosti a sami si ji můžete všelijak ztížit po domluvě ještě více. V základu ale není těžká, člověk hodně hází kostkama a nemusí přemýšlet a koumat tři kola dopředu. Jediná chybka v plánu vám conquest taky nezkazí. Rozhodně doporučuju jako vtipnou oddechovku a těším se, až si ji ještě víc obehraju.


PS: Pro pohodlné hraní je fajn doplnit o pár komponentů "udělej si sám": Počítadlo terror pointů, vrecko (pytlík) na resistence tokeny, cca 10 malých uzavíratelných igelitových pytlíků na skladování buttonů v bedně (pokud si nechcete při každém vybalení hrát na Popelku) a nakonec ještě 4 kostky v barvách hráčů jako počítadla tahů.

Homepage hry

Boardgame Geek
Videopřehled

čtvrtek 25. srpna 2011

Shadows over Camelot

Asi nepřekvapí, že další komentovanou hrou bude opět kooperačka. Jsem na ně poslední dobou nějak zatížená, prostě mě baví ten týmový duch "všichni proti hře" a přestože mají hodně podobný princip, mají pokaždé úplně jiný průběh a úplně jinou obtížnost.

V Shadows over Camelot, jak název napovídá, hrajete za rytíře kulatého stolu, kteří plní různé "questy" a brání Kamelot. Vytahují Excalibur, hledají Svatý grál, odrážejí útoky Piktů a Sasů a za pomoci Merlina překonávají nástrahy Morgany.

Hra může být úplně kooperační, nebo si ji můžete zpestřit přidáním zrádce. Má poměrně jednoduchá pravidla a není tak náročná, jako třeba Pandemic, Yggdrasil nebo Ghost Stories. Prostě pohodová deskovka, kterou máte docela šanci vyhrát i bez hodinového přemýšlení a plánování deseti tahů dopředu :-)



Boardgame Geek

neděle 14. srpna 2011

Yggdrasil

Yggdrasil je v severské mytologii světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Znázorňuje osu světa - axis mundi. Wiki

V téhle kooperačce hrajete za partu severských bohů, kteří se snaží zastavit nepřátele Asgardu dřív, než se dostanou Odinovi do ložnice. Thor, Heimdall, Freya a ostatní můžou při tomhle boji využít devět lokací. Můžou požádat o pomoc Elfy, nechat si od Trpaslíků vyrobit zbraně, poslat Valkýry hledat duše Vikingů do podsvětí, bojovat s Ice Gianty a získat tak magickou runu, vyjednávat s Vanirem, vyhnat Fire Gianty z Midgardu, zachránit Vikingy, získat pomoc od dalšího boha a pak konečně bojovat s nepřátely Asgardu!

Hra na normální úrovni nepatří k těm nejtěžším - Pandemic, Ponorka nebo Ghost Stories jsou určitě těžší. Můžete si ale sami pomalu zvyšovat level posilováním nepřátel, přitížit si nějakým tím Ragnarokem... a nakonec si i z Yggdrasilu udělat pořádnou challenge! Moc pěkně malovaný board, desítky butonků, látková "vrecká podsvetia", dokonce igelitové pytlíčky a gumičky přímo od výrobce. Musím rozhodně doporučit.


PS: Pokud jste někdy viděli Stargate, určitě si při hraní vzpomenete na staré dobré šedivé prdelky. A pokud jste někdy byli na conu, určitě si nemůžete nevzpomenout na Tar-aru a její vyčerpávající přednášky o severské mytologii:-)

Nepřátelé Asgardu:


Boardgame Geek
Videopravidla

čtvrtek 4. srpna 2011

Ghost Stories

Tak na tuhle deskovku jsme měli spadeno už od začátku letošního roku. Známí, co chodí do čajovny občas hrát k vedlejšímu stolu Gallacticu nebo Starcraft, nám ji doporučili jako epesní kooperačku. Pak náhodou měl Sokar koncem března narozeniny, a o dárku tak nebylo pochyb. Bohužel se tehdy nedala na poslední chvíli sehnat vůbec nikde. Možná to bylo nakonec dobře, že jsem ji nesehnala, protože právě díky tomu mi v Hrasu doporučili Shadow Hunters a Space Hulka, které jsme si hodně oblíbili. Nicméně na Ghost Stories jsme si brousit zuby nepřestali a koncem července jsme se konečně dočkali.

O co v nich vlastně jde? Čtyři taoističtí mniši (čtyři spoluhráči) chrání vesnici před všemožnými duchy, kteří straší nebohé obyvatele a chtějí najít popel strašného Wu-Fenga, aby povstal z mrtvých. Proti těmto duchům bojují mniši pomocí mocných taoistických zbraní - misky lepivé rýže, vonných tyčinek, penízků a zrcátek. V podstatě jde o to přežít a uchránit vesnici tak dlouho, než se objeví inkarnace Wu-Fenga. Když se podaří rychle zabít i toho, je vyhráno.

Hra má několik různých obtížností. Na základní (Initiation) jde s trochou štěstí a velkým úsilým občas vyhrát. Úroveň Normal je pro nás zatím velká výzva. Existuje ještě mód Nightmare a dokonce mód Hell, u kterého je poznámka "Approved by Wu-Feng himself!". Doufám, že než se k těmhle úrovním propracujeme, nebudou Ghost Stories ošoplstané a nečitelné jako Battlestar Gallactica.


Boardy a figurky jsou moc pěkné a do krabice krásně skladné. Jedinou nedomyšlenou věcí je nevyřešený náhodný výběr barev hráčů a náhodný výběr jejich schopností. Naštěstí nic, co by nevyřešil papír, pastelky a šikovné ručičky:-) Existuje i několik rozšíření a několik vtipných inkarnací Wu-Fenga, jako třeba Chuck No-Rice, ale myslím, že ještě tak pár měsíců budeme mít co dělat se základní verzí a normální obtížností! No nic, tak já jdu radši studovat strategii.

Boardgame Geek

úterý 19. července 2011

Respite aneb špek druhý

from sth (form.) oddech , úleva od čeho, (krátkodobý) odklad , dočasná úleva

To jsme takhle hráli Red November, otáčeli karty, četli Oxygen pumps down!, Fire spreads!, Missile countdown! a Respite. Při poslední ze jmenovaných karet jsme si vždy oddechli, protože má v popisku Nothing happens. Logicky, podle vzoru despite, inspite jsme četli /RISPAIT/. Jaké bylo potom moje překvapení, když jsem po roce ponorkové praxe hrála s rodilými mluvčími, Angličany i Američany. Když jsme narazili na spásnou kartu RESPITE, jen se pousmáli nad mojí výslovností. Nedalo mi to a výslovně jsem se dožadovala potvrzení, že se to doopravdy nedá číst /RISPAIT/. jakže se to čte? /RESPIT/? To si ze mě děláte srandu? Nedělali, měli překvapivě pravdu.


A jakpak se to prý přihodilo?
Jedna z teorií říká, že tohle slovíčko pochází ze starofrancouzského "respit" které se četlo /RESPI/ ... no a Angličani si tam pak přidali na konec to E do psané podoby... možná aby si dokázali, že se to T na konci čte... Samozřejmě to starofrancouzské zas pochází z latinského respectus, což znanemá ohlédnout se, pozastavit se. Některé prameny udávají, že se to stalo začátkem 13. století, jiné že v druhé polovině.

Pokud si slovíčko vyhledáte ve slovnících, některé vám nabídnou dokonce i variantu /RESPAIT/. Já osobně se už po zkušenosti držím zuby nehty RESPITu, i když mi to jde přes pusu ještě pořát hooodně těžko.

Starcraft

Hráli jste někdy Starcraft na počítači? Já ho poprvé viděla až ve velmi pokročilém věku, dost mě bavil a dost mi nešel. Nestíhala jsem rychle klikat myší, ani sledovat víc základen najednou a než si moji chudáčdi Terrani postavili kasárna, tlupa Zergů odvedle je prostě ukousala. Když to náhodou přežili a začlo se jim dařit... hmmm... větu "not enough minerals" jsem slyšela tolikrát, že se mi o ní i zdálo.

Ovšem deskovka, kterou vypiplal opět pan Konieczka, to je jiný kafčo. Místo počítače vám sice vaše nedostatky hlásí protihráči, ale jinak je hra, aspoň pro mě, klidnější, strategičtější, kooperačnější. Pravidla se sice dlouho vysvětlují, ale ve své podstatě jsou nakonec dost jednoduchá. Ano, složitější je naplánovat si tahy, promyslet si strategii, spočítat si zdroje. Přestože jedna hra může trvat třeba pět šest hodin, nezamotá se, nezkomplikuje se, nenudí. A jelikož je udělaná hodně věrně své předloze, netrvá vám týden, než se vyznáte v názvech jednotek a vlastnostech budov.

A herní komponenty? Mmmmmmmmm, to se musí vidět. Krabice je sice velká jako kráva a i při přebalení na cesty je to patnáct větších igelitových pytlíčků... ale stojí to za to. Takže až budete mít přebytečných pár hodin času, určitě doporučuju.

Boardgame Geek
Krásné stručné vydeovysvětlení herního principu

pondělí 18. července 2011

Munchkin

Munchkin (mnohdy psáno českou transkripcí jako mančkin) je hráč, který hraje hru původně nesoutěživou hru na hrdiny agresivně soutěživým způsobem. Munchkin se během hry snaží získat co největší sílu, zabít co nejvíce příšer, získat co nejvíce kořisti bez ohledu na následky této činnosti vzhledem k hraní rolí, logice příběhu, fér hře, logice obecně a nebo zábavě ostatních hráčů. Pojem je používán téměř bez výjimky negativně a často jsou takto označování „powergameři“ (viz powergaming) a obecně méně vyspělí hráči. (Teta Wiki)

Rozkopnout dveře, zmasakrovat příšeru, shrábnout poklad a vypadnout. Někdy to zvládnete sami, někdy vám "nezištně" pomůže přítel, někdy musíte spoluhráče ke spolupráci donutit. Příšerou může být kytka v květináči, squidzilla i plyšový medvídek. Když se vám ji nepodaří zabít, berete nohy na ramena a kostku do ruky a když se pak nepodaří ani utéct... bad stuff! Co může být "bad stuff"? Musíte celé kolo mluvit pištivým hlasem, změní se vaše pohlaví, přijdete o oblečení, nebo třeba... umřete.

Cílem hry je co nejrychleji dosáhnout levelu 10 jakýmikoli prostředky. Jednoho spoluhráče oberete o zbraně, druhého bodnete do zad a na třetího pošlete kletbu a jen doufáte, že vyhrajete dřív, než vám to stihnou oplatit.


Tuhle kartičkovou hru od Steva Jacksona jsem nikdy nehrála v češtině a nikdy jsem ani nehrála Dungeons & Dragons, které paroduje. Kartiček je sice spousta a pravidel je ještě víc, ale základní princip je jednoduchý, hra je rychlá, zábavná a pokaždé jiná. Vyhrát se mi podařilo sice jen jednou a to omylem, ale srandy kopec jsem si užila vždycky, nemluvě o slovní zásobě, kterou si chca nechca při každém hraní rozšíříte. A ilustrace od Johna Kovalice? Ty jsou prostě ultimátní!

Vřele doporučuju podávat s pivem.

Boargame Geek

pátek 8. července 2011

Svord je lepší vípon než dedžr

V Chotěboři, v kádéčku, v patře v čajovně jsem narazila při rozhovoru s Indym na oblíbené téma anglické výslovnosti.

Vzpomněla jsem si tak na své oblíbené čajovnové vtípky na téma: "když má váš čeriktr svord, má mnohem větší strendž". Jo, mladá generace s pasivní slovní zásobou z her je nevyčerpatelným zrdojem humoru.

Ale jak se má v té výslovnosti člověk vyznat, když si ti angličani sami v tom neumí udělat pořádek? Tak jsem se rozhodla si vypsat pár největších špeků a omylů, které se snažím sama sebe přeučit a proto s nimi ráda poučuju ostatní.

"Can you shew me any English woman who speaks English as it should be spoken? Only foreigners who have been taught to speak it speak it well."

--Nepommuck, Pygmalion, Act III



Špek první: Scone

Mňamka podávaná s čajem, mlékem, cukrem, clotted cream a marmoškou v úžasném celku zvaném Cream Tea. Logicky, na první pohled /SKOUN/... chyba lávky, v anglických Tea Rooms vám zásadně nabídnou domácí, plain nebo rozinkový /SKON/.
Njn, tenhle chyták vznikl prý tak, že na začátku 16. století si to zkrátili z holandského schoonbrot = bílé jemné pečivo.

A špek druhý zvaný ponorkový rozmáznu zase příště:-)

úterý 28. června 2011

Můj letošní příspěvek FF...

...aneb pořady a projekty, které letos připravuju. Přehled hlavně pro mě, jelikož si nejsem schopná zapamatovat kdy, kde a co!

Archivní tajemství Pátek 1.7., 16:00
Nejvtipnější a nejšílenější scénky a počiny za celou historii Gatecon. Od reklam z roku 2004, přes Superbránu, Supervrata i Hypervrata, trailery, inta, outra, behind the scenes i bloopery, dabingy vážné i nevážné, materiálů je na hodiny a hodiny...

Udělejte si hvězdnou fotku! Sobota 2.7., 11:00
Stejně jako vloni si může kdokoli donést foťák, půjčit si SG kostým a nechat se "vyblejsknout" před bránou.

Hodina goa'uldštiny Neděle 3.7., 11:00
Podvacáté a pořát to diváky nepřestalo bavit... alespoň doufám!

SGCA HRA Neděle 3.7., 14:00
Bojovka s příběhem, který je plný záludných úkolů z nejrůznějších oblastí. Výzva pro týmy i jednotlivce. Hlavně ale pro organizátory... bude to maso.

Turnaj vedoucích linií Neděle 3.7., 20:00
Bohužel "inteligentně" v primetime Gateconu, takže pravděpodobně beze mě, i když možná...:-(

Dobytí Kobolu (Deštivé drama) Pondělí 4.7., 20:00
Co vznikne zkřížením Cimrmana a Battlestar Galacticy? Minimální rekvizity, minimální příprava, maximální nasazení a snad i maximální komedie:-)

Švestkový Worf Středa 6.7., 14:00
Klingonská opera, jejíž premiéra na StarConu měla celkem úspěch, tak uvidíme jak dopadne repríza.

Infantilní kvízování Sobota 9.7., 11:00
Oblíbený program Infantilconu, soutěž v hláškách z večerníčků a postavách Disney seriálů, prostě ze všeho infantolního... o infantilní ceny.

Infantilní diskotéka Sobota 9.7., 23:00
Poslední večer festivalu a poslední můj program... Diskoškaaaaaaaa! Jo, to už nám bude hej, ale následující ráno se probudíme, budeme balit a dopadne poconová únava.

čtvrtek 23. června 2011

Carcassonne

Nerezavějící klasika, jedna z mých nejoblíbenějších her. V době, kdy jsem studovala vysokou a měla jsem tudíž spoustu volného času, jsem tuhle hru předělávala do prostředí Stargate a herní principy jsem si tak doslova osahala. Carcassonne má pro mě hodně nej:

-> Základní pravidla jsou opravdu jednoduchá
-> Herní komponenty jsou z pěkných materiálů (papír, dřevo, látka)
-> Má spoustu rozšíření, která se dají různě kombinovat
-> Ani ve dvou hráčích není nudná a i v pěti je rychlá


Pokud jste tuhle hru ještě nikdy nehráli, o hodně jste přišli. Losujete si čtverečky, napojujete cestičky a města, obestavujete kláštery a zabíráte si louky. Strategie je pokaždé trošku jiná a když zjistíte co a jak, můžete od začátku do konce taktizovat a plánovat. Někdy vyhrajete zabíráním luk, někdy budováním a někdy kradením měst. Díky tomu, že mám Carcassonne i jako hru na počítači, mám za sebou už stovky a stovky partiček. A stejně si ráda kdykoli zahraju další!



Boardgame Geek

čtvrtek 16. června 2011

Forbidden Island

Máte rádi Pandemic a Indiana Jonese? Pak je kooperačka ostrov pro vás to pravé! Skupinka archeologů dobrodruhů je vysazena na zapovězeném ostrově. Ten se potápí a potápí, ale je třeba z něj zachránit čtyři důležité artefakty. A tak přebíháte po zbytcích suché země, hledáte, plavete, vylíváte vodu, stavíte pytle s pískem. Času je málo, voda stoupá a helikoptéra nepočká.


Krásná plechová krabička, pěkné komponenty a velmi jednoduchá pravidla. Pokud umíte Pandemic, pochopíte asi za 20 vteřin. Hra je zábavná a rychlá, ale jestli máte rádi výzvy, je až moc snadno vyhratelná a to i na nevyšší úroveň obtížnosti. Možná, že to může být i její výhodou. Nemusíte přemýšlet deset tahů dopředu a sebemnší chybka neznamená hned smrt - můžete být ve větší "pohodě" a prostě si užívat.



Boardgame Geek